Doslova celodenní zážitkový maraton po řadě sklářských provozů a ateliérů, ale i sklářských škol a muzeí na Novoborsku čekal v sobotu na vyznavače sklářského umění a designu. Pestrého programu a otevřených dveří na „Skleněné cestě“ využili i zvídaví obyvatelé regionu či bývalí zaměstnanci sklářských podniků, kteří si zavzpomínali a zjišťovali, co je v oboru nového.

Zpřístupnění hutí a dílen je součástí právě probíhajícího XIV. Mezinárodního sklářského sympozia v Novém Boru (IGS) a projektu Křišťálové údolí. Návštěvníci sympozia se v sobotu 2. října mohli vydat hned po několika trasách „Skleněné cesty“. Podle připravené mapy mohli zamířit za nevšední podívanou do Lindavy, Kunratic u Cvikova, Na Polevsko, do Skalice u České Lípy nebo do Kamenického Šenova. Pořadatelé IGS připravili na čtyři trasy speciální autobusy IGS, první vyjely už v 8 hodin ráno.

„Lidé se mají na co těšit. Nový Bor je unikátní místo s unikátní atmosférou. Osud města je spojen se sklářstvím a pokud se bude dařit sklářství bude se dařit i Novému Boru,“ komentuje šéf jedné z pořádajích firem Michal Vlček z Kolektiv Ateliers, která pořádala v pátek večer velký mejdan pro hosty IGS.

Mezi prvními návštěvníky během dne otevřených dveří míří do areálu firmy Crystalex CZ, největšího tuzemského výrobce nápojového skla a domácenského skla, čiperná penzistka Ludmila Širlová z Děčína. „Jsem tu nejen kvůli hledání ztraceného času, protože jsem tady v šestnácti letech nastoupila do učení na malířku skla. Sklo ale miluju, jsem jím stále okouzlena, připadá mně jako začarovaná krása a myslím si, že stojí za to se dívat na krásné věci,“ reaguje na dotaz, proč se rozhodla přijet do Nového Boru.

Na sympoziích IGS není poprvé. „Vrátila jsem se zase, protože kvůli covidu už další IGS zažít nemusím,“ míní žena. Ač vyučená malířka, říká, že nejvíce se jí z řemesel kolem skla líbí foukači skla „Ti vytváří sklo, kolem pecí to je čarování, to jsou takoví „pekelníci“, kteří z kusu hmoty vykouzlí překrásnou věc,“ tvrdí Ludmila Širlová.

Cestou do sklárny Crystalex se potkávají i bývalí zaměstnanci podniku, který už v roce 1982 poprvé hostil zahraniční a domácí sklářské výtvarníky na I. IGS, ale také otevřel brány každému, kdo měl zájem vidět jak se skleničky a vázy vyrábí. „Šel jsem se podívat do provozu, kde jsem roky pracoval. Technika už je zase dál,“ komentuje důvod své návštěvy starší muž.

Na novoborském náměstí Míru, mezi kostelem, radnicí a sklářským muzeem ráno rozprostřeli stánkaři svou nabídku řemeslných výrobků nebo občerstvení. Nepřehlédnutelně nejvíce byly zastoupené stánky s burčákem a svařákem. Stánek tu má ale třeba i novoborská sklářská škola, kde ukazuje rytí skla. Celý den je právě tady v prostoru náměstí připraven kulturní program, kde vystoupí například Bára Hrzánová, Aneta Langerová, i kapela Monkey Business. Den v centru Boru uzavře světelná show a „Purgatio“ dua Kchun.

„Přijeli jsme vlakem z Rumburka, chceme využít dne otevřených dveří ve sklárnách, načerpat nové zážitky, ale teď si musíme dát svařák na zahřátí,“ říkají dvě dámy, které se představily jako Alena a Danuška. „Sklo nás zajímá. Dříve už jsme byly na výletě a výstavách v Kunraticích u Cvikova, i tady v Boru,“ dodaly kamarádky.

Na skláře v novoborském studiu s restaurací, muzeem a žhnoucí pecí Novotný Glass se přijel podívat chalupář z Kytlice Jaromír Soukup. „Vzali jsme sem dnes i přátele z Nymburka a Prahy. My sem jezdíme pravidelně. Odjakživa se nám sklo líbí, lze říci, že je to až naše hobby. Nadšeni jsme pokaždé tou nezaměnitelnou atmosférou,“ míní Soukup. Postupně se chtějí podívat na většinu ostatních míst „Skleněné cesty.“

Už kolem desáté hodiny zcela zaplnili lidé ochozy a poměrně prostorné parkoviště známé sklárny Ajeto – Lasvit v Lindavě. Například Karel Šípek z Liberce už obcházel sklárny v pátek a vrátil se i na sobotní program, kdy sklárny a studia otevřely své brány široké veřejnosti. Kolem vývozu českého i slovenského skla se pohyboval celý svůj život, až do roku 2015.

„Stále mě to do skláren táhne, na sympozia jezdím pravidelně. V roce 2003 jsem tu byl se skupinou Indů, kteří si dokonce koupili jeden exponát od sklářského výtvarníka Vladimíra Kleina,“ vzpomíná Šípek. Ve sklárně Ajeto – Lasvit v Lindavě byl zrovna zaujat namáhavým výkonem excelentního skláře Martina Janeckého a týmu sklářů, kteří ztvárňovali představy vynikajícího českého sochaře Kurta Gebauera.

Až skoro napínavý rej a dění v huti si fotografuje. „Já si všechno z návštěv sklářů dokumentuji, sbírám prospekty o skle, stahuji si zajímavosti i z webů a facebooku. Už mám docela velkou sbírku. Prostě chci být dobře informován, co se kde kolem skla děje,“ dodal usměvavý Liberečan.