„Přišli za mnou, že v Lípě nemá kdo učit taneční, váhal jsem, protože jsem byl ještě mladý, ale dodneška toho nelituji," tvrdí Pelc, který kromě tanečního parketu působil také pětatřicet let u ČSAD jako učitel oboru automechanik.

Vzpomínáte si dnes ještě na své začátky v tanečních kurzech? Jaké to bylo, učit prakticky bez předchozích zkušeností?

No tak těžké, určitě to dalo zabrat a ze začátku tréma byla. Proto jsme to také nedělali sami. V prvé řadě jsme si sehnali asistenty, kteří nám pomáhali a potom to šlo. Také jsme zkušenosti hodně konzultovali s jinými tanečníky, které jsme potkávali na soutěžích.

Našel byste rozdíl mezi mládeží v tanečních dříve a dnes?

Já bych řekl, že je, a to velký. Myslím si, že dříve měli mladí k tanci rozhodně lepší vztah. Toužili po tom a chodili rádi. Dnes už o taneční takový zájem není. Nevím, zda je to nezájmem mladých lidí, jestli by raději tančili na jinou hudbu, i když ono jim to nic neříká jen do té doby, než se dostanou na druhou, třetí lekci. Potom je to většinou začíná už bavit. Za druhé to také může být tím, že pro některé lidi mohou být taneční finančně nedostupné, i když naše kurzy nejsou drahé (taneční kurzy, včetně dvou prodloužených a závěrečného plesu stojí v České Lípě 1000 korun).

Letos učíte v jednom kurzu pětačtyřicet párů mladých lidí. Ukáznit, přehlušit a přimět k pozornosti takový dav předpokládám nebude nic jednoduchého?

Po těch letech už mi to ani potíže nedělá. Hodně záleží na přístupu, jaký člověk zvolí. Důležité je hlavně si uvědomit, že jsou to dospělí lidé a nesmí s nimi zacházet jako s pěti, desetiletými. Pořádek si zkrátka dokážu zjednat.

V dnešní době taneční hodně bojují s převahou dívek nad chlapci. Bylo to tak i dříve a proč to tak podle vás je?

Bylo to tak vždycky, že děvčat bylo více. Já jsem si myslel, že kluků je méně, ale nebude to tak úplně pravda. Spíš raději chodí na fotbal, tenis, hokej, ale najde se i holka, která si nějakého kluka umluví.

Který z tanců nováčkům vyloženě nejde nebo jej nemají rádi?

Učíme tance standardní, latinsko-americké, národně-společenské, ale abych řekl pravdu, tak za ta léta jsme získali zkušenosti, že překvapivě žákům největší potíže dělá česká polka. Základem tohoto tance je pérování v kolenou, tančí se na bříškách chodidel a je to poměrně dost náročný pohyb. Na konci kurzů už mají žáci polku většinou rádi, ale jak říkám, dá jim hodně zabrat.

Co naopak bývá hitem tanečních kurzů?

Nejlépe a nejraději tančí kubánskou cha-chu. To oni milují, hodně jim to říká. Pokračujeme figurami a když už máme nějakou krásnou sestavu, tak to se jim líbí nejvíc. Z těch dalších tanců je to třeba jive, který se tančí všude a také patří do skupiny latinsko-amerických tanců.

Naučí se tančit všichni?

Sice každý mladý člověk má vlohy na něco jiného, ale tančit se mohou naučit všichni. Měl jsem v kurzu třeba jednu dívenku, která byla prodavačka a za boha, že nepůjde do tanečních, že chodit nechce. Ze začátku jí to nešlo a potom jsem ji také naučil tancovat. Dělala jí přitom problém i mazurka, která je ze všech tanců nejjednodušší. Nosívala rukavičky a chudák, jak byla nervózní, tak měla všechny prstíky ocumlané. Nakonec zatančila všechno a to se mi moc líbilo. Každý rok se najde někdo, komu to nejde. Spíš dělá problém to, že děti málo poslouchají tuhle hudbu a neslyší. My je to učíme tak, že hudbu vytleskáváme, počítáme, aby se ji naučili poslouchat.

Podléhají taneční módě?

Začátky byly úplně jiné, než je to nyní. Dříve když šla slečna do tanečních, tak měla každou lekci jiné šaty. U pánů je to jednoduché, ti měli oblek, rukavičky, košili, kravatu a motýlek seVladimír Pelc učí mladé v České Lípy tanci už 30 let. Za tu dobu se z něj stal skutečný mistr ve svém oboru. Ví také, jak zaujmout, aby v tanečních nebyla nuda moc nenosil. Děvčatům dříve maminky a babičky do tanečních šaty šily. Dnes to dělají hodně peníze. Děvčata jsou mladá, hezká, sluší jim to, ale co se týká oblečení, už mají třeba jen jedny šatičky na všechny lekce. Rozdíl je samozřejmě na prodloužených nebo plese, kam si děvčata pořizují další šaty. Jejich půjčení je ale velmi drahé. V tomhle mají výhodu pánové.

Co je pro vás největší odměnou?

Největší odměnou je pro mě vždycky závěrečný ples, věneček, když se s žáky loučíte a oni vám za to na rozloučenou udělají špalír a odmění vás potleskem. A když je potom volná zábava a vidíte, jak se všichni tak pěkně baví a hlavně slušně se baví, to se mi moc líbí. Co se v kurzech naučili, to tam uplatňují, takže se slušně chovají, pěkně si zatancují, a když je konec a závěrečný tanec, tak je za boha z toho parketu nemůžete dostat ven. Oni by tam nejradši byli ještě aspoň dvě, čtyři hodiny navíc. Je to taková odměna za to, co tam člověk provede za všechny lekce.

Prozraďte, kterým tancům holdujete vy?

Můj nejoblíbenější tanec je stejný, jako se líbí mým žákům, a to je kubánská cha-cha. Potom rumba, ta se na základních kurzech nevyučuje. A potom tance. To jsou takové tři tance, které mám moc rád. A co se týká české polky, tak já ji také nemám moc rád.

Na Českolipsku kdysi existovaly i taneční pro dospělé, ale dlouho jsem o ničem podobném neslyšela. To znamená, že už dospělí nechtějí tančit?

My jsme kurzy pro dospělé párkrát rozjeli, ale není o ně velký zájem. V České Lípě jsme je dělali asi třikrát, ale potom to začalo postupně upadat. Nejlepší taneční pro dospělé byly v Mimoni v kulturním domě před dvěma lety. Tam se sešlo třicet tanečních párů, to bylo nádherné. Příští rok to ale už nešlo. Byl tam jeden takový šikovný pán, který to zorganizoval a sehnal všechny přihlášky.

Nejhorší je, že nejsou pořádné prostory, kde kurzy pořádat. Máme asi dvanáct párů, což není málo, ale nemáme prostory, kde učit a když už je seženeme, tak za ně chtějí nehorázné peníze, že by to člověk absolutně nemohl utáhnout. Takže nevím, jak to letos dopadne, uvidíme. Bylo by potřeba aspoň dvacet až pětadvacet párů, aby se to zaplatilo.