„To jsme si dovezli z Karibiku," říká Kateřina Kohoutová a na stůl v kavárně vytahuje výstavní pohár a ještě krásnější medaili. Zakladatelka, choreografka a vedoucí českolipské taneční skupiny Tutti-Frutti představuje obrovský úspěch, kterého sedm mladých tanečníků z České Lípy, Nového Boru i Sosnové dosáhlo na druhém konci světa před týdnem.
Na ostrově Martinik v Karibiku se sedmnáctiletí a šestnáctiletí tanečníci z Českolipska, šest dívek a jeden chlapec, staly vicemistry světa ve své kategorii malých tanečních skupin. Lepší než oni byli podle mezinárodní poroty jen mladí Rusové. Tutti-Frutti obstáli na Martiniku v soutěži Hip Hop Unite, ve které museli projít přes základní kolo, semifinále a finále i přes soupeře, kteří se sjeli třeba z Nového Zélandu, Jihoafrické republiky, Belgie či Ruska.
Zatančí pro vás?Chystáte maturitní nebo firemní ples? Tutti-Frutti zajistí taneční vystoupení! Umějí i vytvořit vystoupení na míru, nebo s vámi secvičí maturitní předtančení. Ozvěte se jim na facebooku.
„V základním kole, semifinále i finále se tancuje stejná choreografie, takže jsme si třikrát mohli zatančit to stejné a třikrát jsme to mohli stále zlepšovat. Jednotlivá kola si natáčíme a když holky dotančí, tak se na to podíváme a hledáme, co se dá zlepšit, kde se lépe postavit, kde to chce lepší výraz, kde je třeba přidat energii," popisuje Kateřina a dodává, že zrovna s energií to na Martiniku nebylo vůbec jednoduché. „Byla to krásná destinace, bylo tam super počasí, ale když bylo třicet stupňů venku, tak bylo třicet stupňů i v hale, která nebyla klimatizovaná. Takže energie docela dost padala, ve třiceti stupních tančit naplno nebylo jednoduché, ale byly to stejné podmínky pro všechny."
Průběžné pořadí po základním kole či semifinále přitom porota vůbec nesděluje. „Do poslední chvíle nevíte, co můžete čekat. Takže na konci je to docela překvápko, ale o to je to hezčí," vypráví vedoucí a choreografka vicemistrů světa. Porota během soutěže hodnotí techniku tanečníků, energii, synchronizaci, celkové provedení i celkový výraz.
Doplňují se jako velká rodina
Těžké je i jenom odhadovat, jak si v průběhu soutěže stojíte, protože co země, co choreograf, to jiný styl. „My se třeba zaměřujeme na new school hip hop, říká se mu L.A. style, tančíme na současnou hudbu raperů, naopak třeba Rusové se zaměřují na oldschoolovou hudbu, z devadesátých let, takže jejich tanec je ve výsledku diametrálně odlišný," vysvětluje Kateřina Kohoutová.
Tutti-Frutti se na Martiniku představili s choreografií, kterou nacvičovali už pro nejprestižnější domácí podnik, soutěž Taneční skupina roku, v rámci které soutěžili i v kvalifikaci pro Hip Hop Unite, kde tančili stejné choreo, ale trochu zkrácené. „Poprvé jsme tuto choreografii tančili už v březnu na regionálním kole. Po něm jsme si pustili záznam a něco jsme upravili nebo vypustili, hecovali jsme se, že leccos dokážeme lépe, ale jádro choreografie zůstalo stejné. Choreo jsme vylepšovali až do května, kdy jsme s ním soutěžili na Mistrovství Evropy a pak už jsme ho neměnili, věřili jsme, že takhle je nejlepší," vypráví Kateřina.
V čem je tato choreografie zajímavá, že okouzluje celý svět? „Má dějovou linii. Děcka začínají pochmurně, pomalu, pak se rozjedou ke trikům, pak je z tvrdého hip hopu najednou taková ladies choreo. Takže v průběhu choreografie mění naši tanečníci feeling i taneční styly, což bývá u poroty oceňované. Vždycky se také snažíme připravit kostýmy, které odpovídají choreografii a myslím, že i díky nim u poroty bodujeme," popisuje Kateřina Kohoutová.
O Tutti-Frutti, které kdysi zakládala, mluví jako o rodině. „Většinu sestavy, která byla na Martiniku, vedu už od jejich devíti let, známe se dlouho, máme podobné cítění a konečná choreografie je vždy společná práce, do které se všichni zapojují. Jsou skvělí, jsem na ně moc pyšná," říká o svých vicemistrech světa Kateřina. Tutti-Frutti už přitom není jedna skupina, dnes je to asi pětačtyřicet dětí a mladých lidí, soutěžících v několika kategoriích. Taneční perla Českolipska.
Tutti-Frutti
• českolipská hip hopová taneční skupina, fungující při DDM Libertin Česká Lípa
• získala 2. místo na soutěži Hip Hop Unite organizované jako mistrovství světa malých skupin (small crews), velkých skupin (mega crews) a tanečních soubojů, tzv. battles. Soutěž probíhala od 3. do 5. prosince na ostrově Martinik v Karibiku. Tutti- Frutti tu reprezentovalo šest dívek a jeden chlapec, ročníky narození 1998 a 1999
• na finančně náročný start v Martiniku přispěla města Česká Lípa, Nový Bor i obec Sosnová, Tutti-Frutti na cestu vybírali peníze také pomocí tzv. crowdfundingu na serveru Startovač (financování kreativních projektů)
„Hip hop je stejná dřina a odříkání jako kterýkoliv jiný sport"
Taneční skupinu Tutti-Frutti vypiplala až k velkému úspěchu na světovém šampionátu, s maturanty z Českolipska také secvičuje jejich plesová předtančení. K tanci a choreografiím se přitom Kateřina Kohoutová dostala nevšední cestou: jako mladá nadějná volejbalistka z Nového Boru, které už ale jen volejbal úplně nestačil.
Jak se z volejbalistky stane choreografka?
Volejbal jsem hrála od sedmi let až asi do sedmnácti. A s několika holkami z volejbalového týmu jsme se rády dívaly na MTV, protože všechny nás už od malička něco táhlo k tanci a bavilo nás to. Jedna z kamarádek už měla s tancem nějaké zkušenosti, tak nás učila a my jsme společně s ní trénovaly ve volejbalové klubovně v Boru. Byly jsme čtyři holky a na hudbu Prodigy jsme vymýšlely naši první choreografii, která byla z dnešního pohledu hrozná.
Nicméně tatínek jedné z dívek z naší čtveřice pracuje v Ajetu a domluvil nám na ajeťáckém plese vystoupení. Bránily jsme se, ale přemluvily nás, nechaly jsme si ušít kostýmy a na Prodigy jsme to rozjely na plese Ajeta. Mělo to úspěch, pak jsme tančily na maturitním plese, na dětském dni a osudovou akcí bylo vystoupení na Majálesu na Vodním hradě v Lípě. Majáles přitom organizuje Libertin a já se tam poprvé dozvěděla, že do Libertinu hledají trenéra hip hopu. Do té funkce mě zprvu trošku nutili, prosila mě o to spolužačka z gymplu. Tvrdila mi, že není třeba, abych v tom byla dobrá, že jim stačí, aby ty děti, které o hip hop měly zájem, někdo vedl. Tak jsem to vzala. Ve svých osmnácti jsem začala vést v Libertinu hip hop.
Pořádně jsem nevěděla, co to je, jaké jsou základní kroky, jak začít a na první hodinu přišlo asi šedesát dětí. Byla jsem z toho vyřízená, ale děti to bavilo a já se rozhodla, že s tím musím něco dělat. Takže jsem jezdila na workshopy do Prahy, do Liberce, do Ústí, poznávala jsem různé taneční skupiny, začala jsem sledovat novinky na Youtube. Po dvou letech tohoto trdlování do Libertinu nastoupili dnešní členové Tutti-Frutti coby devítileté děti. Byli strašně šikovní a já se rozhodla, že s nimi musím něco připravit a že bych je mohla přihlásit na soutěž. Tak to začalo. To, co jsem si odmalička tajně přála a o čem jsem snila, jsem si díky Tutti-Frutti splnila.
Musíte hodně sledovat taneční videa?
To dělám dennodenně. Pořád se vzdělávám i tímto způsobem, protože vždycky nemáte čas jezdit někam na workshopy. Na Youtube se díváme všichni, sledujeme nová videa, hledáme inspirace a pořád dokola. O tom to totiž je. Kdyby se člověk nevzdělával, tak to, co děláme, by najednou bylo staré. Jen snaha být cool a fresh nestačí, je potřeba jít s dobou, když to chcete dělat dobře a moderně. Není to ale jen o tom dívat se na videa a jezdit na workshopy. Je to také o té dřině, kterou děcka do toho dávají.
Je hip hop velká dřina?
V našem případě určitě. Není to tak, že se sejdeme jednou týdně a zaplácáme si na místě. Před soutěžemi nebo jinými akcemi máme tréninky i čtyřikrát pětkrát týdně. Hodně lidí si možná myslí, že to není sport, že je to hloupé tancování, které by také zvládli. Hodně lidí vnímá hip hop pořád jako něco vulgárního. Je těžké vysvětlovat, že tancovat hip hop je opravdu náročné.
Pohled rodiče: Všichni jsme byli nadšení, děti nám plní i naše snyNa první schůzce rodičů v Libertinu, kde se rozhodovalo o tom, jestli mají Tutti-Frutti absolvovat nákladnou cestu do Karibiku, byli všichni nadšení. Všichni rodiče chtěli, aby se jelo. Já jsem přitom čekal, že to nebude tak jednoznačné. Myslel jsem si, že se rodiče zaleknou těch vysokých nákladů. Ale viděl jsem, že ty rodiče, většinou matky, tím tancováním hodně žijí a realizují si vlastně přes své děti své sny. Vladimír Žíla, otec Viktorie, která také tančila na Martiniku