Co o svátku možná nevíte..

Jak se Dušičky slavily dříve?

Rozšířeným zvykem bylo plnění lampy máslem. Ta se přikládala k ohništi nebo na okno, kde si duše zemřelých mohly namazat své rány způsobené pobytem v očistci. Ulevit jim mělo i sypání mouky do ohně. Aby se dušičky nevyplašily, nemělo se ten den zametat. Pískalo-li ten den v kamnech, věřilo se, že dušičky pláčou. Jedna z pranostik také říká, že déšť v den Dušiček znamená, že zemřelí oplakávají své hříchy.

Zcela zapomenutým zvykem je již pečení dušičkového pečiva. Zásadním zvykem, podobně jako je tomu dnes, byla vzpomínka na zesnulé. Členové rodiny se sešli u stolu a své zemřelé si připomněli modlitbou. Zbytky z této večeře pak byly zemřelým duším ponechány.

Jak se svátky proměnily v čase?

To, jak dnes zdobíme hroby, je zvykem poměrně mladým. Dříve se lidé ke hrobům zesnulých chodili modlit, a tu a tam rozsvítili svíci. Situace se změnila po polovině 19. století, kdy lidé začali hroby zdobit věnci a květinami. Z pramenů lze zjistit, že tento zvyk nebyl zprvu všeobecně přijímán a že u některých lidí vyvolával posměch nebo podiv.

Hroby slavných v Libereckém kraji

Hroby osobností najdete i mimo hřbitovy

Velké území Libereckého kraje leží v někdejších Sudetech. Protože po 2. světové válce došlo k odsunu původního německého obyvatelstva, poznat to je asi nejvíce na hřbitovech. Alespoň těch udržovaných.

Hřbitovy na Liberecku a Jablonecku skrývají hroby mnoha zajímavých a ve své době vlivných lidí. Ať jde o starosty obcí a měst, či polozapomenuté umělce. Třeba na centrálním hřbitově v Jablonci nad Nisou se k hrobu legendárního starosty města Adolfa Posselta vydávají představitelé města každoročně. Adolf Posselt dohlížel na Jablonec celých 37 let v rozmezí let 1881 až 1918. Za jeho starostování v Jablonci vyrostly městská jatka, lázně, divadlo, chudobinec a nemocnice, školské budovy.

Na návrší na rozhraní Potočné a Dolního Polubného v katastru města Desná v Jizerských horách narazí poutník na budovu v v podobě novorománsko-gotické kaple s kryptou.

Rodinnou hrobku nechal vystavět Josef Riedel mladší, majitel desenských skláren a významný místní průmyslník, pro svého otce Josefa Riedla staršího, který zemřel v roce 1895, tedy pět let po dokončení hrobky.