Sklářská škola v Novém Boru jako jedinečná vzdělávací instituce nabízí vzdělání od učebních oborů až po vyšší odbornou školu a to v rámci jedné školy. Během studia žáci poznají klasické i moderní techniky výroby a zpracování skla. Šéfem nezbytné školní sklářské hutě, kde se rodí budoucí foukači skla, je Pavel Tille.

Přibližte nám sklářskou huť, kterou řídíte. Co se tam vlastně děje?
Mojí starostí je, aby zde všechno fungovalo správně a bez zádrhelů, aby se hoši a děvčata mohli učit svému řemeslu. O pece se ještě starají taviči, ale sklo umím tavit i já. Taviči zajišťují ten technický chod pecí, připraví sklovinu ke zpracování. Je třeba si uvědomit, že utavit kvalitní sklovinu je hodně náročné. Máme šest pánví, momentálně ale provozujeme jen dvě. Fungujeme ve 24hodinovém cyklu, 16 hodin se sklo taví a jen 8 hodin je pak možné ho zpracovávat. Je to náročné i energeticky, protože 16 hodin jede pec na plný výkon a pak se udržuje na pracovní teplotě, která i tak je v rozmezí 1150 až 1250 stupňů Celsia.

Velkou spotřebu energie vám někteří už léta vyčítají…
To ano, slyšel jsme, že by místo nás mohla fungovat nějaká gymnázia.

Jaký je dnes zájem o foukání skla?
Pamatuji, že v době kdy jsem v devadesátých letech tady chodil do školy, tak tu bylo přes sto sklářů-foukačů. Takové počty jsou minulost, ale po „hubených“ letech zájem o obor zase roste. Po letech hospodářské recese přichází nyní znovu doba, kdy je podnikatelé ve sklářství intenzivně shání. Přichází k nám opět děti z rodin, které jsou nějakou formou se sklářstvím spojené, zejména z rodin zabývajících se výrobou a zušlechťováním skla. 

Kdo další se přichází učit práci se sklem?
Vzděláváme ale i děti oborem naprosto nedotčené. Dostaly se k nám třeba poté, co sem přijely na sklářský workshop a měly možnost se se sklem důkladněji seznámit. Tyto workshopy pořádáme pro děti z Libereckého kraje pravidelně. Na projekt jsme sehnali peníze z EU a výpravám žáků ze základních škol platíme dopravu, stravu i materiál. Celý den pak mají možnost si v našich dílnách sklářské techniky vyzkoušet. Nezřídka se stane, že si sklo zamilují. Zjistí, že je to zajímavá, tvůrčí práce, že něco pěkného dokážou vyrobit vlastníma rukama. Pak se k nám přihlásí. Někdy dojíždí i z velkých dálek, například z Plzně, Domažlic nebo Prahy. 

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Českolipsko, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase ve středu.