Najdeme je nedaleko městečka Dubá poblíž Doks a zároveň zdoláme 474 m vysoký Velký Beškovský kopec.

Výchozím bodem výletu může být Panská Ves, která je vzdálena jen pár kilometrů od Dubé. Dojedeme sem přes Nedamov autem, zaparkovat se dá u turistického rozcestníku a zároveň u informační tabule. V obci je, kromě domů pozoruhodných lidovou architekturou, už samotným vzhledem nápadné zařízení observatoře Akademie věd ČR, které zde přijímá informace z družice Magion.

Vzhůru na Kamenný vrch

Vyrazíme po modré turistické značce a silničkou mezi loukami si to míříme pod Velký Beškovský kopec. Dva kilometry máme za sebou jako nic a už stojíme u dalšího rozcestníku - U Kamenného vrchu. Ukazuje, že na Beškovský kopec je to ještě jeden kilometr.

Zprvu jdeme mírným stoupáním podél staré zarostlé úvozové cesty k lůmku, v němž najdeme monogram WB s letopočtem 1911. Cesta dále vede vzhůru již strměji, bukovým lesem s mnohaletými velikány, skalisky děrovanými voštinami.

Kopec je rozbrázděn hlubokými roklemi. Na turisticky modře vyznačený vrchol to však není daleko. Skály zde působí romanticky, ale výhled do krajiny je odsud jen částečný, na rozdíl od mapy, kde je vyznačen výhled kruhový. Stejnou cestou se budeme vracet zpět.

Kdo má zájem o delší putování, vezme k ruce mapu Máchův kraj v měřítku 1:25 000 a prodlouží si trasu dle své kondice a zájmu. Taktéž my ji využijeme na našem malém výletě, neboť nás ještě čeká závěrečná lahůdka. Snad si na ní nevylámeme zuby, i když je ze železa a z kamene…

Vydáme se za ní už neznačenou cestou necestou. Asi 100 m zpět od rozcestníku U Kamenného vrchu směrem zase k Panské Vsi odbočíme z cesty do lesa.
Mírně stoupáme na Kamenný vrch, tak dlouho, až přijdeme ke skupince skalisek, na nichž jsou ony pozoruhodné přírodní útvary – železité inkrustace v pískovci, jež tvoří obrazce růží.

Žasneme, ale pozor – pokračujeme ještě o kousek dál k větší skupině skal a tam rozšíříme svůj úžas, když se pod námi jeden z obřích kamenů na vrcholu zhoupne. Nalezli jsme viklan! To však jen pro velmi odvážné!

Růžím z kamene přece jen něco chybí – vůně. Ale vždyť u cesty roste tolik bejlí – dobromysl, třezalka, řepík… S kyticí, bolavýma nohama a s pěknými zážitky se vracíme do auta.

Milada Heráková