Kliknutím zvětšítePředevším nedostatek pohybu a nevhodné stravování stojí za tloustnutím dětí. Školáků s nadváhou či už přímo obezitou přibývá každý rok také na Českolipsku. Podle odborných zdravotnických přehledů je zatíženo tímto hendikepem zhruba 20 % školních dětí.
„Obezita je jednou z největších medicínských hrozeb našeho světa. Zcela pravidelně i k nám na oddělení a do ambulancí přichází řada dětí s nadváhou nebo už vyloženě obézních,“ říká primář pediatrického a novorozeneckého oddělení českolipské nemocnice Josef Gut.
Jak připomíná, k jejich „obraně“ by často stačilo, aby nepodléhaly vášni pro slazené tekutiny, pečivo, smažené hranolky, energetické tyčinky. „Ztloustly pro nedostatek pohybu a špatné stravovací návyky. Je to pořád dokola a v zásadě jednoduché. Přejídají se, mlsají, pijí slazené respektive přeslazené nápoje. Je to otázka výdeje a příjmu kalorií,“ tvrdí primář.
Když dítě dlouhé hodiny vysedává u telefonu či IT technologií, nehýbe se a k tomu konzumuje energeticky bohatá jídla a nápoje, je výsledek podle něj dost předvídatelný. „Děti se přejídají, chutná jim sladké,“ konstatuje Gut. Třeba energetické tyčinky jsou výhodným zdrojem energie pro běžkaře či cyklisty, ale ne pro dítě sedící u počítače.
Podle primáře je pro zlepšení nutná silná motivace, solidarita a citlivá podpora nejbližšího okolí. „Rodiče se liší v reakci na naše sdělení o stavu výživy dítěte. Jsou tací, kteří po sdělení problému pokývají hlavou a řeknou 'no to víte, u nás byli vždycky všichni takoví' nebo 'já mu to pořád říkám' a je to pro ně asi vyřešené,“ uvádí primář.
Na druhé straně je řada rodičů, kteří jsou z tohoto konstatování nešťastní a bezradní. Začátky nabírání nadbytečných tukových zásob jsou mnohdy nenápadné. Dospělí někdy argumentují, že mají dítě jinak zdravé.
„Uznávám, že to může nějaký čas tak být, ale velmi pravděpodobně nemocné budou. Minimálně pohybově, diabetologicky a kardiovaskulárně,“ říká pediatr. „Čím mladší věk obézního pacienta, tím nebezpečnější je situace pro jeho další vývoj v tomto směru. Pokud děti totiž tuk na sebe nabalí v předškolním a mladším školním věku, tak už se ho později jen velmi obtížně zbaví,“ dodává.
Možnosti léčby existují, ale trvají déle a vyžadují i mezioborovou spolupráci. V léčbě se uplatňuje především změna špatných stravovacích návyků a zásadní rozšíření pohybových aktivit. Jako pomocnou metodu je možno využít třeba psychoterapii. Extrémní případy lze u starších nad 18 let řešit i chirurgicky.
S tématem dětské obezity v kontextu řady dalších problémů se setkává i novoborský psycholog Stanislav Opelka. „Obezitu u dětí vídám jako jeden z důsledků nezdravého životního stylu. Děti mají nyní velmi odlišný způsob trávení volného času,“ podotýká.
Před nedávnem mu prý jeden rodič řekl, že on sám v době svého dětství dostal „zaracha“, když něco provedl. Nyní má syna, který tráví dlouhé hodiny u počítače a tak by jej naopak musel za trest vyhnat ven. „Velkou potíží je nyní nadužívání digitálních médií a sociálních sítí, kde děti tráví mnoho času a prostě se nehýbají. Tam na ně také silně působí reklama a tak podléhají lákavým pochutinám. Zvykají si na snadno dosažitelnou slast skrze jídlo, méně se učí sebeovládání,“ zdůrazňuje Opelka.
Podle něj se na dětech pak projevuje také absence společného rodinného trávení času při jídle. Nejen že stravování mají nerovnoměrně rozložené do celého dne, ale jídlo obvykle probíhá jakoby mimochodem u „konzumace“ zábavy. „Vídám u takových dětí pojetí života v podobě očekávání, že jej má svět bavit – má být biografem, který dělá dítě šťastným, což je samo o sobě zcela pasivní přístup k životu,“ varuje psycholog.
11
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
