Ostré sluneční paprsky a chybějící srážky rozpálily centra měst nejen na Českolipsku. Každý pohyb znamená okamžitý povel pro potní žlázy, a kdo nemusí, zůstává raději doma. Na sociálních sítích vyjádřily desítky Českolipanů touhu, aby město poslalo do ulic kropicí vozy. To ale není tak jednoduché.

Životadárné tekutiny je málo. Už od začátku prázdnin platí na Českolipsku zákaz odběru vody z toků. „Kropit ulice nebudeme. Je zakázáno používat povrchovou vodu. A plýtvat pitnou vodou na stříkání ulic nepřipadá v úvahu. Zdroje vody si musíme chránit,“ uvedl na dotaz Deníku mluvčí českolipské radnice Václav Šámal.

To v Praze, tam se mají. Tamní magistrát vysílá do centra a k nejnavštěvovanějším památkám kropicí vozy rozprašující vodní mlhu. Z hygienických důvodů kropí pitnou vodou, takže se to celkem prodraží. Každý den vyjde Prahu podle mluvčí pražské Technické správy komunikací Barbory Liškové na více než tři čtvrtě milionu korun. Kubík vody přitom stojí zhruba stokorunu a stroj takové množství dokáže vystříkat klidně za minutu.

JEDNOU PRŠÍ MÁLO, JINDY MOC

Z potoků a řek se pomalu stává stojatá voda. Není divu, když za poslední týden na většině míst v regionu nespadla ani kapka. Podle dat shromažďovaných Českým hydrometeorologickým úřadem klesl v pátek stav Ploučnice na stanici v České Lípě na 11 centimetrů a průtok byl na necelém 1,5 metru krychlového za vteřinu. Přitom průměrné hodnoty jsou zde na trojnásobku a první stupeň povodňové aktivity se zde vyhlašuje při stavu vody přesahujícím 70 centimetrů.

A když už pořádný „slejvák“ přijde, vyprahlá zem ho zase nedokáže pojmout. Na vlastní kůži zažili malou povodeň během pátku v Hamru na Jezeře. „Dva měsíce u nás nezaprší, a když už ano, tak to zase zapomenou ti nahoře trochu přiškrtit a jezero se posune blíž k náměstí. Kde jinde ale můžou skočit z kolotoče šipku do vody,“ usmívá se starosta Milan Dvořák.

Vysoké teploty předpovídají meteorologové až do konce prázdnin. Lidé se proto shánějí po nějakém obranném zařízení. Majetnější si pořizují klimatizaci, ostatním musí stačit stolní větrák. Pokud se jim nějaký podaří sehnat. „Větráky nemáme,“ kroutí hlavou prodavačka Marcela v kamenném elektru v centru České Lípy. Vyprodané mají i dražší modely, které do proudu vzduchu navíc vypouštějí vodní mlhu. „Přichází se ptát tak sto lidí denně. Čekáme, až dorazí zboží,“ dodala.

Jen o pár desítek metrů dál na ulici jsme potkali starší dámu, která si jeden očividně nový přístroj nesla k autobusové zastávce. A skutečně, u vietnamského marketu zhruba v polovině hlavní třídy měli hned dva větráky vystavené na ulici a několik dalších kusů uvnitř. „Hodně se ptají,“ konstatovala zdejší prodavačka zvýšený zájem kupujících o tento artikl.

Větráky sice nevypadají příliš přesvědčivě a lehká konstrukce působí, že se musí při vyšších otáčkách převrátit, ale listy se jim otáčejí a vzduchem hýbou. Za cenu okolo pěti set korun zřejmě splní, co se od nich očekává. „Málo máme, ale přijdou,“ doplnila ještě žena za pultem.