Antonín Bennewitz, slavný český houslista a hudební pedagog, přítel Bedřicha Smetany a učitel Josefa Suka, žil téměř čtvrt století na Českolipsku. V roce 1926 zemřel v Doksech, kde je také pochován. Od jeho narození uplyne v úterý 26. března 180 let.

Bennewitz se na Českolipsko uchýlil až v sedmdesáti letech, na odpočinek. Nedlouho předtím odešel z místa ředitele pražské konzervatoře, které po něm převzal Antonín Dvořák. „Když Bennewitz odešel do výslužby, koupil si v roce 1903 v Doksech pozemek u hotelu Grand. Dům, kde žil, slouží i dnes umělecké škole," říká Ladislav Smejkal, historik Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě.

Bennewitz, rodák z východočeského Přívratu, proslul především jako pedagog a zakladatel pražské houslové školy. Mezi jeho nejznámější žáky patří především členové slavného Českého kvarteta. Tedy Karel Hoffmann, Josef Suk a Oskar Nedbal.

Houslista a pedagog Antonín Bennewitz.Bennewitzův pedagogický význam přitom neustal ani když se odstěhoval k Máchovu jezeru do Doks. „Mnozí čeští umělci a hudebníci sem za ním jezdili. Řada z nich na to vzpomíná ve svých pamětech," upozorňuje Ladislav Smejkal. „Ve svých letech už možná neměl tolik tvůrčího elánu, ale stále byl velmi bystrý a lidem z hudební oblasti, se kterými se v Doksech stýkal, udílel důležité rady."

Někteří z těch, kteří za Bennewitzem do Doks jezdili, připomínají ve svých pamětech to, jak vystupoval. Byl totiž rodem Němec a mluvil česko-německy. V jeho podání to prý působilo roztomile.

Na Českolipsku zažil slavný houslista a učitel i nešťastné události. „Jeho žena, operní pěvkyně, se na cestě u Dubé nachladila a na následky nemoci zemřela," zmínil českolipský historik.

Antonín Bennewitz vystudoval v Praze konzervatoř u Mořice Mildnera. Po absolutoriu působil osm let jako primista ve Stavovském divadle v Praze. V letech 1861-1863 byl koncertním mistrem Mozartea v Salzburgu a poté druhým koncertním mistrem dvorní opery ve Stuttgartu.

V roce 1866 se stal profesorem houslí na pražské konzervatoři a v letech 1882-1901 zde působil jako ředitel. O této době se mluví jako o „zlaté době pražské konzervatoře".

Pochovaný je v Doksech. Tady také nedávno vznikl Nadační fond Antonína Bennewitze, který chce pomáhat rozvoji kulturních projektů. Sám Bennewitz měl totiž často podporovat své žáky, o kterých mluvil jako o svých dětech. Vyhledával české studenty s hudebním nadáním a i hmotně je podporoval. Znovu zavedl tzv. žákovské veřejné večírky a tím dal možnost nadaným žákům veřejně vystupovat.