Učitelka matematiky Olga Šustková už v roce 2015 získala vyznamenání Českolipský pedagog. „Kdyby mě nevyznamenaly, bylo by mi to jedno. Pro mě důležité vyznamenání od dětí a toho jsem dočkala. S dětmi se máme rádi,“ řekla otevřeně a potutelně dodala: „Dokud to půjde, tak učit budu.“

Prý se ještě nesetkala s tím, že by ji děti neposlouchaly nebo měly špatnou kázeň. „Ony mě nechtějí zlobit,“ usmála se ukázala i několik dopisů, které dostává od svých absolventů. „Chtěla jsem vám říct, že jsem v matematice snad nejchytřejší. Teď probíráme mnohočleny. Nikdo kromě mě to nechápe. Takže já díky vám v matice teď pořádně válím,“ napsala ji bývalá žačka Barunka. A není zdaleka jediná, takových dopisů má paní učitelka mnoho. Děti jí děkují, že to nebyla jen matematika, kterou je naučila, ale i zodpovědnost, schopnost soustavně se připravovat a neleknout se úsilí, které před nimi stojí.

Právě za tyto vzkazy je nejvíce vděčná. Do penze se proto rozhodně nechystá. Učí od pondělí do čtvrtka a pátek s víkendem věnuje svému muži, rovněž matikáři, který si už přes 10 let užívá zaslouženého důchodu.

S ním působila 16 let na Mostecku, poté se přestěhovali do České Lípy. Zde učila na Slovance, právě se tam rozjížděl projekt matematických tříd a učila 7 hodin matematiky týdně.

„Bylo to velmi náročné, protože se tam probíraly i kapitoly ze středoškolského učiva. Dělalo se výběrové řízení, chodily tam děti z celého okresu,“ vzpomíná.

Oblíbená ptačí pozorovatelna na severním břehu Novozámeckého rybníka v Karasech je uzavřená.
Na ptačí pozorovatelnu v Zahrádkách se nedostanete. Shánějí se peníze na opravu

Pak přestoupila na školu na sídlišti Špičák, kde 4 roky působila jako výchovná poradkyně. Kromě aprobace matematika/tělocvik, kterou vystudovala na ústecké univerzitě UJEP totiž vystudovala ještě výchovné poradenství na Univerzitě Karlově v Praze.

Od roku 1992 působí právě na škole v Pátově ulici. Celých 20 let tu pracovala jako zástupkyně ředitele a okresní metodička. Velmi ráda na toto období vzpomíná: „Bylo to úžasné. Byli jsme čtyřčlenný tým. Každý měsíc jsme pořádali seminář pro matematiky. Sjížděli se z celého okresu a povídali jsme si, co se komu povedlo a pomáhali těm, kteří si nevěděli rady. Na tohle předávání zkušeností vzpomínají kantoři dodneška.“

Takto vypracovávali metodické materiály a písemky vyžádané inspekcí. Inspektoři je zadávali školám a vyhodnocovali je. „To pak zrušili, protože některé školy byly v popředí, zatímco jiné na chvostu. Teď jsme na jedné škole 2 matrikářky a neřekneme si vůbec nic, každá si to dělá podle sebe,“ komentovala současný stav s lítostí rodilá Slovenka.

Falcon už je srovnaný se zemí. Budou zde bytové domy.
Už je vidět na Ralsko! Místo Falconu v Mimoni vyrostou bytové domy

Myslí si, že by bylo dobře, kdyby se mohla domluvit na spolupráci s kantory páťáků, aby bylo jednodušší na nabyté znalosti na druhém stupni navázat. Právě jako metodička jezdila na celostátní konference matematikářů a tam potkala Oldřicha Odvárka a Jiřího Kadlečka, autory učebnic. Ti ji pak vyzvali ke spolupráci.

Zároveň byla porotkyní matematických soutěží. Pak začala podnikat. Doslova na koleně vyrobila učební pomůcku, matematický kapsář. Jako lektorka jezdila po školách a jejich zástupci ho kupovali. „Byl o to velká zájem, ale jakmile jsem skončila s metodikou, tak to všechno odešlo do ztracena,“ vysvětlila.

Ke přípravě SCIO testům se dostala skrze absolventa Pátovky, který ve firmě pracoval.

Jako největší přínos své činnosti v současnosti vidí právě samostatnou práci, kterou svým žákům zadává již od 7. třídy. „Děti dostanou každý týden pět úloh. Musí napsat krátkou úvahu, stačí dvě tři věty, o tom, jak se bude řešit. Chci vědět, co musí žáka napadnout, aby mi správně odpověděl. Například: kolik má rovnoramenný trojúhelník os. Musí se nad tím zamyslet,“ popsala svou metodiku.

Kino Máj v Doksech.
FOTO: Architekt Karel Hubáček by oslavil sto let. Pro Doksy navrhl kino Máj

A je úspěšná. Žáci za 2 roky napočítají dva tlusté sešity formátu A4. „Děti to dělat chtějí. Rodiče o to mají obrovský zájem, takže i dohlíží. Ne, jestli je to správně, ale jestli to vypracovával žák sám a doma, bez nějaké nápovědy. S tím mám velmi dobré zkušenosti,“ vysvětlila.

Každé první nebo druhé pondělí pak řeší ty úlohy, s kterými si děti nevěděly rady. „Nesmějí opisovat. Já jim to musím vysvětlit, aby se to do té hlavy uložilo,“ podotkla.

Pokud někdo nepracuje tak, jak má, nedělá opravy chybných příkladů, tak ho z přípravy vyloučí. „Udělala jsem to jen jedou. Rodiče intervenovali, prosili, abych ho zase znova do projektu zařadila. Je to i s jejich pochopením,“ pokrčila rameny a dodala: „Já vím, že teď se brojí proti domácím úkolům, že je to práce navíc. Ale rodiče sami stojí o to, aby dítě na sobě pracovalo.“

Olga Šustková je zastánkyně tvrdé práce a důslednosti. Možná to pramení i z jejího smutného dětství, které, i když je nakonec ráda za vše, co se stalo, by znovu prožít nechtěla. Narodila se na Slovensku, ale protože se její maminka spustila, musela ji hned po narození nechat u rodičů a odejít do Čech. Našla si práci v Benešově nad Ploučnicí, a když jí bylo necelých šest let, poprvé ji spatřila. Vzala si ji k sobě a svému manželovi německé národnosti. Pro ni to, ale byli dva cizí lidé. Stýskalo se jí po babičce a neuměla slovo česky. Radostné dětství dává tedy jiným dětem.

Mohlo by vás zajímat: Zámecký park v Mimoni je rarita. Nyní se chystá jeho zásadní rekonstrukce

Zdroj: Ladislava Sdrzallek