Život Oldřicha "Kiliho" Kiliána je barevná smršť aktivit, o kterých by se daly psát Kerouakovské romány. Je autentický ve všem, co dělá. Za totality patřil k disentu. Po revoluci ho svobodomyslnost přivedla k nezávislému cestování a to ho podnítilo k obchodování s etnickými předměty. V exotických zemích začal zaměstnávat domorodce, kteří zásobují jeho etnoshopy po celé republice. Jakoby toho neměl málo, před více než deseti lety koupil ruinu renesančního zámku v Horní Libchavě. Od té doby dává dohromady to, co komunisté, kteří na zámku "hospodařili", pokazili.

Jak sám říká, poté co procestoval více než 120 zemí, koupil zámek, aby se měl kam vracet a něco hmatatelného po něm zůstalo. Na zámku vybudoval mimo jiné unikátní etnografickou expozici.

Albrecht z Valdštejna
Po stopách Albrechta z Valdštejna. Bezděz se zapojil do regionálního projektu

Smutné panství po době temna značně ožilo. A nejen undergroundovými hudebními akcemi. Kiliho žena Zdena vnesla na panství jemnost a pořádá tu spoustu akcí pro děti pod názvem Pohádkový zámek. Zázemím je strašidelné sklepení, tvůrčí dílny a nádherná zahrada pro letní tábory.

Kruh se uzavírá a jsme zpátky u křtin syna Olivera.  František Stárek "Čuňas" ho jemně pokropil zlatavým mokem, což Oliver přijal s klidem Buddhy. Pak se "staré máničky" chopily krumpáče a lopaty, aby na zámecké zahradě zakopaly slivovici a památné předměty. Až Oliver dospěje a slivovice dozraje, vykope si ji spolu s poselstvím rodičů a všech jejich kámošů.

Pozitivní náladu stárnoucích květinových dětí podtrhlo letní počasí. Při živě komentovaném dokumentu zavzpomínal Čuňas na disent, lidi okolo Václava Havla a skupiny Plastic People. Dál se střídaly kapely, zpívalo se a tancovalo až do noci. Make love, not war, Olivere!

Tomáš Petr