Dlouhá léta současní obyvatelé České Lípy nic netušili o zdejších událostech z „pětačtyřicátého“. I když historici ještě neřekli poslední slovo a svá bádání zatím neuzavřeli, jedno už vědí jistě: 15. červen 1945 je mementem v dějinách města na Ploučnici.

Tehdy, aniž k tomu měly zákonný důvod, polovojenské a notně nedisciplinované jednotky, kterým velel podplukovník Voves, okradly a vyhnaly až pět tisíc místních obyvatel s bílými páskami, zejména žen, dětí a starců. Během jediného dne museli ujít pěšky cestu z České Lípy na hranici u Waltersdorfu. Divoký odsun jich řada nepřežila. Už v České Lípě byli na shromaždišti u pivovaru vystaveni potupnému jednání, prohledávání a bití.

„Nemilou povinností historiků je vracet se i k těm obdobím dějin, na které jako Češi příliš hrdí být nemůžeme. Už zde máme místa paměti věnovaná obětem holocaustu, komunistické diktatury i světových válek. Možná je na čase vzpomenout také na ty, kteří odsud byli nuceně vysídleni po druhé světové válce,“ řekl historik českolipského muzea Tomáš Cidlina.

Ten se na událost rozhodl spolu s archivářem Michalem Rádlem upozornit neformálním setkáním právě před bývalým pivovarem. I se starými kufry a ve stejném horku, jaké bylo v osudný den roku 1945, symbolicky prošli Libereckou ulicí. Oba se tímto obdobím dějin zabývají v rámci svých výzkumů. Datum 15. června si chtějí připomínat i v dalších letech.

„Měl jsem pocit, že je třeba na toto datum upozornit také další Českolipany. Město by nemělo zapomínat na ty, kteří zde po staletí žili a v letech 1945 až 1947 se museli vydat na cestu exulantů,“ sdělil Cidlina. 

Spontánní vznik

Podle něj vzpomínková akce vznikla spontánně. Ve své práci shromažďují další vzpomínky a prověřují dobové prameny. „Zároveň je od nás směrem k českolipským Němcům gestem smíření, které je už snad přeci jenom na místě,“ prohlásil Cidlina. „Bezpráví zůstává bezprávím, ať už bylo uplatněno na Češích, Židech nebo Němcích. Taktéž je mylné uplatňovat princip kolektivní viny na základě národnostního klíče,“ dodal.

Jak Cidlina zmínil, Česká Lípa bylo relativně pěkné a prosperující město s bohatým průmyslovým potenciálem a jeho okolí zase skýtalo celou řadu usedlostí a hospodářských dvorů. Už proto nebyl problém ho osídlit a po utichnutí války sem směřovaly zástupy lidí z vnitrozemí. Málokdo ovšem chtěl bydlet pod jednou střechou s bývalými majiteli, byť i to se zejména na venkově stávalo. Už proto došlo k odsunu německého obyvatelstva takto záhy po válce, tedy před srpnem 1945, kdy skončilo i pod nátlakem mocností období tzv. divokých odsunů.

Jednotky podplukovníka Vovse byly pověstné velkou negativní motivací, odsun organizovaly ve velké části severních Čech a jejich působení je spojováno s celou řadou excesů i na Litoměřicku, Českokamenicku a jinde. V zásadě ale Voves konal v duchu z nejvyšších míst proklamované rétoriky o zbavení se německého živlu.

„Pramenů k dění existuje celá řada. Němce hnali směrem na Písečnou, ale měli zakázáno jít po silnici, museli putovat příkopy, cestu pak lemovaly kárky, kufry, kočárky, lidé byli zcela na pokraji sil. Cesta se neobešla bez excesů,“ doplnil archivář Rádl.

Těsně před nástupem u pivovaru prý více obyvatel ukončilo svůj život sebevraždou. Podle historika Ladislava Smejkala existují důkazy o tom, že v rámci této organizované zlovůle československých milicí nebyli ušetřeni ani skuteční antifašisté. „Šlo o vilky, dobré byty, co si vytipovali. Majetek konfiskovali, aniž k tomu měli zákonný důvod,“ pojmenoval podstatu pogromu vůči českolipským Němcům. V rámci stejného rozkazu bylo ten den vyhnáno i tisíc lidí z Mimoně, kteří se spojili s kolonou od České Lípy.

„I když bylo pochopitelné, že Češi nechtěli jednat s Němci v rukavičkách, tak zůstává neomluvitelné, že se někteří vůči bezbranným lidem chovali jako obávaní esesáci,“ podotkl emeritní učitel dějepisu a účastník pietního setkání Zdeněk Pokorný, který sám přežil řádění jednotky SS na kolínském náměstí těsně před koncem války. Je přesvědčen, že závažnou chybou byla Benešova amnestie, která pardonovala i vrahy a násilníky z doby těchto divokých odsunů.