Na svých cestách oba dva prožívají nevšední zážitky a zajímavá setkání. Nezapomenutelnou jim byla především expedice okolo Jižní Ameriky, kterou završila svatba Moniky a Jiřího v Buenos Aires v březnu tohoto roku. Společně ale navštívili i řadu dalších míst.

Procestovali Kubu, Taiwan, Thajsko, Kambodžu a mnohé další. O expedici do Jižní Ameriky by před koncem roku měla vyjít kniha.S Monikou a Jiřím jsme si povídali v době, kdy vrcholily jejich přípravy na expedici do Japonska a Jižní Korey. V pondělí časně ráno oba dva nastoupili na letadlo směr Japonsko a dnes už asi jejich kola zakouší první japonské kilometry.

Jak jste se dostali od obyčejného ježdění na kole k expedičnímu cestování?
Vcelku jednoduše. Dali jsme na kola brašny a vyjeli. Zjistili jsme, že jsme tím získali naprostou cestovatelskou svobodu.

Na cestách trávíte každoročně hodně času, jak se to dá skloubit s občanským životem, prací, rodinou?
Špatně. Touha po poznávání je ale silnější. Rodinu zatím nemáme a kvůli poslední dlouhé expedici po Jižní Americe jsme museli ukončit naše zaměstnání, abychom mohli na tak dlouhou dobu odjet.

Je asi symbolické, že na cestách jste se i vzali, popište v několika slovech vaši svatbu v Buenos Aires, bylo to spontánní nebo plánované rozhodnutí?
(Jirka) Nikdy jsem nebyl zastáncem klasické svatby, a tak se svatba na naší nejdelší cestě na kolech trochu nabízela. Vše jsem naplánoval před odjezdem do Jižní Ameriky a Moniku požádal o ruku až čtvrtý měsíc naší expedice v Santiagu de Chile. Bylo to pro ni velké překvapení. Svatba na České ambasádě v Buenos Aires byla pěkná a nezapomenutelná. Zaměstnanci ambasády nám připravili výbornou atmosféru a určitě to byl velký a příjemný zážitek i pro naše maminky, které za námi přijely a svatbu nám i odsvědčily.

Jaká cesta pro vás byla nejkrásnější?
Asi Madagaskar. Je ale těžké si jednoznačně vybrat z těch mnoha zemí, které jsme spolu navštívili.

Byla nějaká cesta, která byla obzvláště těžká, katarzní či kritická?
To nemůžeme říci o žádné. Nikde jsme neměli nějaké zásadní problémy a dá se říci, že se nám líbilo ve všech zemích. Jediná negativní vzpomínka zůstává na Vietnam. Země jako taková je hezká, ale byli jsme trochu zklamaní lidmi, které jsme na cestě potkali.

Je nějaká destinace, kam byste se chtěli vrátit, nebo je vaší motivací projet co nejvíce zemí?
Většinou se nevracíme do zemí, které jsme již měli tu šanci vidět. Jedinou výjimkou tak zůstává Thajsko. Ani nevíme proč, ale tato země nás stále láká. Je sice hodně zasažená turistickým ruchem, ale i tak lze najít krásná a klidná místa, kde si odpočinete. A v neposlední řadě nám moc chutná thajská kuchyně.

Rádi jezdíte na kolech i po České republice, jaká jsou vaše oblíbená místa?
To je různé, nejvíce máme naježděno podél Berounky, což je dáno naším současným bydlištěm. A pak Českolipsko, což je Moničin rodný kraj. Líbí se nám i Severní Morava, Jižní Čechy a tak nějak celá Česká republika. Pěkných míst je tu spousta.

Co vás přimělo právě k cestě do Japonska a do Korey? Kolik času na této expedici strávíte?
Především Japonsko je země, kterou jsme dlouho toužili poznat. Je to země s úplně jinou mentalitou, kulturou a tradicemi. Chceme ho projet od severu k jihu. 29. června 2010 začneme v Sapporu, na ostrově Hokaido a určitě nevynecháme ta nejzajímavější místa a města po trase, např. Tokyo, Nagano, Hirošima atd. Z Fukuoky pak přeplujeme trajektem do Jižní Korey a expedici ukončíme 9. září 2010 v Soulu.

Jak jste se na cestu připravovali? Naučili jste se třeba pár slov japonsky nebo korejsky?
Většinou se na své cesty snažíme důkladněji připravit, ale tentokráte jsme byli pracovně natolik vytížení, že jsme si připravili jen hrubý plán trasy a sehnali si základní informace. Několik japonských slov je napsáno v našem tištěném průvodci a spoléhat budeme spíše na domluvu v angličtině. V nejhorším máme ruce a nohy, se kterými se domluvíme vždy.

Chtěli byste někdy své zážitky z cest publikovat knižně nebo s nimi nějakou jinou cestou veřejnost seznámit?
Ano, určitě! Poslední týdny usilovně pracujeme na naší první knize, z expedice po Jižní Americe, která, jak doufáme, spatří světlo světa v druhé polovině listopadu 2010. Připravujeme promítání, výstavu fotografií, píšeme články.

Jaké jsou další země, o kterých sníte?
Upřímně se přiznáme, že nás teď nic přímo nenapadá. Ta vysněná místa se nám již podařilo navštívit. I když je určitě spousta dalších a zajímavých míst, které by stálo za to vidět. V úvahách je například Amazonie, Čína, Kamčatka, Island a jiné.

Dovolená na kole je asi pro vás jasná volba, dokážete si ji představit i jinak?
Trochu vás opravíme. Máme rádi všechny druhy cestování a kolo je jedna z alternativ. Ano, v současné době jsme v období, kdy cestujeme hodně na kolech. Vrátili jsme se z naší dlouhé a životní expedice, kdy jsme objeli skoro celou Jižní Ameriku a pokračujeme ve zmíněném Japonsku a Korey. Nicméně většinu předchozích cest, ať už to byl jih Afriky nebo Indočína, jsme absolvovali, jak se říká, s batohem na zádech.

Autor: Tomáš Cidlina