V době adventu se stejně jako dnes peklo cukroví, každý den jeden druh a muselo vyjít na sedm vánočních dní. Hotové se ukládalo do škatulí a dóz. V České Lípě a okolí se dva až tři týdny před Vánoci udržoval zvyk hraní scének se svatou Marií, Ježíšem Kristem, apoštolem Petrem, Mojžíšem a svatým Mikulášem. Říkalo se jim Christspiel. Dům od domu je přehrávaly chudé děti a dostávaly za to drobný peníz.

Do tohoto období taktéž patří původně pohanská slavnost zimního slunovratu. Pohanští Germáni ho označovali jako svátek dvanáctinocí, po celou dobu byli v povětří staří bohové. Bůh Wotan objížděl na šimlovi zdejší kraj, bůh Loosnacht hleděl do budoucnosti a tajemné síly byly všudypřítomné.

Betlémské světlo dorazilo do České Lípy vlakem v sobotu 16. prosince dopoledne.
FOTO: Betlémské světlo dorazilo do České Lípy. Kam si pro plamínek zajít?

Nejpříznačnější pro náš region ale bylo mísení českých tradic s německými. „Na Českolipsku se tradice dodržované našimi předky vzájemně ovlivňovaly a přicházely sem z českého i z německého prostředí. Z českého prostředí všichni známe například házení střevícem nebo rozkrajování jablíčka takovým způsobem, aby se tam objevila hvězdička, která je dobrým znamením. Naopak k těm německým patřilo třeba, že se nohy stolu obepínány řetězem. To mělo význam v ochraně domu proti zlodějům,“ vysvětluje Tomáš Cidlina z Vlastivědného muzea v České Lípě.

U stolu měl rovněž sedět sudý počet osob, lichého si měla odnést smrt. Pokud byl počet členů v domácnosti lichý, prostřel se příbor navíc. Zbytky ze štědrovečerní večeře se následující den sypaly k ovocným stromům, protože se věřilo, že budou příští rok hojně plodit a budou silné.

Obyčeje si čeští a němečtí obyvatelé předávali a vzájemně se míchaly. „Některé německé zvyky sem přišly i ze Saska,“ doplňuje historik.

Vánoce jsou časem klidu, míru, setkávání se s rodinnými příslušníky, ale především tradic a lidových zvyků.Vánoce jsou časem klidu, míru, setkávání se s rodinnými příslušníky, ale především tradic a lidových zvyků.Zdroj: Deník/Ladislava SdrzallekO Vánocích se výjimečně nezacházelo jen s lidmi, ale také se zvířaty. Ta domácí byla odměněna dvojitou porcí žrádla, soleným chlebem či kusem vánočky. Aby slepice v dalším roce dobře snášely, musel hospodář na Štědrý den rozsekat schůdky v kurníku a vyměnit je za nové, a aby se žádná slípka nezaběhla, nasypal jim nejlepší pšenici do kovové obruče od vozu.

Za okno se dával talířek se zbytky jídla, který měl zajistit blahobyt, šupina v peněžence či pod talířem pak slibovala hojnost peněz. Peníze po celý následující rok měly přinést také tři nejkrásnější ořechy, které si hospodyňka schovala. Aby se majetek nerozkutálel, nesmělo se na Štědrý den a Boží hod vánoční nikomu nic půjčovat.

Lidé měli také odpočívat. Na Boží hod se neměla vytahovat žádná práce, hlavně bylo zapovězeno šít, aby se nevypíchaly oči neviňátkům. Od Vánoc do Nového roku se nemlátilo obilí ani se nepralo.

Kdo chtěl pohlédnout do budoucnosti, postavil se o Štědrém večeru o půlnoci na křižovatku. Na ní měl v tuto hodinu spatřit všechny z jeho okolí, kteří v příštím roce zemřou. Nejjistější ale prý bylo pohlížet na svět dírou po suku ze staré rakve.

V Benešově se jako každoročně během adventu rozzářil jeden z domů v Tkalcovcské ulici.
Sobi, sněhuláci nebo medvěd s mobilem. Adventně nazdobený dům září

Hledači pokladů v tuto noc obětovali černou kočku nebo černého kohouta. Dívka zase mohla uzřít obraz svého ženicha, když se o půlnoci, bez mluvení a bez ohlížení, vydala ke studni a nahlédla přes její okraj. Počáteční písmeno jeho jména pak mohla zjistit tak, že oloupala jablko způsobem, kdy jí zůstala v ruce jediná dlouhá slupka. Tu hodila za hlavu a podle toho, jaké písmeno připomínala, začínalo i jméno jejího nastávajícího.

Regionální vánoční zvyky zpracovali autoři Tomáš Cidlina a Roman Řezáč v publikaci Zapomenuté lidové tradice a zvyky Českolipska.

Lidé stolovali slavnostně oblečení. Když zasedli, rozsvítilo se světlo a ten, kdo za hlavou neuzřel vlastní stín, měl předzvěst, že v následujícím roce opustí domov.

Štědrovečerní večeře se měla skládat ze sedmi chodů. Obvykle nechyběl rybí pokrm, býval zastoupen alespoň rybí polévkou nebo slanečkovým salátem. Běžné byly také houby s vařenými švestkami. Nikdy nechyběla vločková kaše, aby se ve stavení držela hojnost. Jako zákusek se dávala jablka a vlašské ořechy a také vánočky, štrúdly a mléko. Všichni se měli najíst do syta a nevstávalo se od stolu, dokud všichni nedojedli.

Podívejte se: Velbloud či dopis Ježíškovi. V Lípě otevřeli Betlémskou vánoční zahradu

Zdroj: Spolek Souznění