Ve velké sídlištní škole mají s cizinci dlouhodobé zkušenosti. Jak konstatoval její ředitel Libor Šmejda aktuálně školu navštěvuje 120 mongolských žáků a 35 z Ukrajiny. Jsou ve třídách prvního i druhého stupně. „Snažíme se s menšinami soustavně pracovat. Podobné akce nám pomáhají vtáhnout je do života školy, aby měly větší jistotu, že je bereme jako partnery, s nimiž počítáme, a že jsou pro nás důležití,“ prohlásil Šmejda. Setkávání, kulturní akce, představení národních kultur včetně ochutnávek jídel jsou cestou k tomu, jak přispět k odbourávání předsudků většinové populace. „Poprvé jsme to vloni zkusili jen s Mongoly, letos jsme záběr rozšířili o ukrajinskou komunitu, která letos ve městě narostla kvůli válce,“ podotkl ředitel školy.

Starostka České Lípy Jitka Volfová zdůraznila, že město má se začleňováním cizinců větší zkušenosti než jiné obce, vzhledem k dlouholetému pobytu stovek Mongolů. „V rámci kraje jsme průkopníky v projektech integrace. Dnes si školy tyto programy pochvalují. Snažíme se o to, aby si komunity byly bližší a jejich členové si k sobě nacházeli cestu,“ uvedla Volfová.

Nacpaná břicha

Na setkání ve škole vyvolal obdiv a až tlačenici stůl s tradičními jídly Ukrajiny. „Žijeme v hotelu Lípa hned vedle školy, kam chodí naše děti. Je nás tam víc jak sto, máme tři kuchyně. My ženy jsme se spojily a všechno na dnešek nachystaly,“ řekla jedna z nich, Veronika Vysocka, která před válkou žila na východě Ukrajiny, odkud utekla před bombardováním. Účastníkům setkání ukrajinské ženy nabídly chléb se špekem a okurkou, různé druhy pirožků, které připravovaly vařením nebo smažením. „Jedny jsou se zelím a s jablkem. Smažené pirožky jsou s hrachem, nebo náplň tvoří rýže, vajíčka a cibule,“ popisovala Vysocka. „Nejpopulárnější jídlo, co tu máme, jsou zelné závitky. Uvnitř mají náplň a vše se dusí se smetanou, a ještě tomatovou pastou. Dále nabízíme vareniki, bez kterých se u nás neobejde ani jediné posezení.“

Jak upozornila tlumočnice Alla Pozdňakova, její krajanky nezapomněly ani na sladké pohoštění, na pečivo se sladkou náplní, višní a tvarohem. Na stole s lidovými lahůdkami se vyjímaly i perníčky se zázvorem, které ženy s dětmi pomalovaly v barvách Ukrajiny. „Po jídle je u nás populární kompot, který chystáme ze sušených jablek a dalšího ovoce, které osladíme a nápoj pak pijeme,“ řekla Pozdňakova. „Na to, v jak komplikovaných podmínkách ženy dávaly dohromady pokrmy, je výsledek udivující, umělecké dílo!“

Své příznivce si našly i pochutiny z vedlejšího stolu s mongolskou kuchyní. Například její nedílnou součástí je aaruul – jedná se o sušený tvaroh s tvrdou texturou a nakyslou příchutí. Nebo boorcog, tradiční sladký pokrm Mongolů připomínající malé sušené koblížky.

Zatanči

Mongolské děti vynikly svými tanci. Při nacvičování je vedla Purevsuren Jamiyan: „Vybraly si, co se jim líbilo. Podaly dobrý výkon,“ radovala se po vystoupení. Na většinu dětí svých krajanů si prý nemůže stěžovat. „Jsou hodné, poslušné.“ Podle Jamiyan, která ve škole působí druhý rok jako asistentka, přetrvávají problémy jen s některými rodiči a s českým jazykem. „Ten je potřeba se naučit, už mnozí z naší komunity pochopili, že je alespoň základní ovládnutí řeči nutné. Říkám jim, není jazyk, není práce,“ přiblížila Jamiyan.

Aplaus publika sklidil i rej žáka Temuulena ze 7. B v tradičním obleku mongolského šamana. Program doplnila výstavka národních tradičních předmětů, v jedné ze tříd běžela i video prezentace o Mongolsku a Ukrajině.

Podle ředitele Libora Šmejdy je potřeba k výuce cizinců speciální vzdělání. „Nelze dobře učit rodný jazyk cizí etnikum a neznat jejich způsob učení, mentalitu, což u Mongolů hraje poměrně zásadní roli,“ upozornil Šmejda. Jak připustil, přístup ke vzdělání vnímá o trochu lepší ze strany ukrajinské menšiny. „Bez ohledu na národnost platí to, že máme rodiče, kteří chápou důležitost vzdělávání, kladou důraz na to, aby jejich děti do školy chodily, plnily si povinnosti, zvládly češtinu. Pak jsou rodiče, kterým je to víceméně jedno a také rodiny, které se školou vůbec nespolupracují,“ uvedl ředitel.