„Nejsou lidi,“ odpovídá policista František Keletus z obvodního oddělení v Žandově na otázku, proč přijíždí na přednášku do základní školy ve Volfarticích svým vozem. Navíc ve svém volnu. „Pracovní dobu mohu věnovat jen výkonu služby, máme podstav. Na preventivní činnost ve školách a školkách už nezbývá ve službě čas,“ vysvětluje.

Nezůstává to úplně bez povšimnutí. Vloni ho za to dokonce ocenila porota soutěže Okrskář roku, která mu za práci s mládeží a seniory udělila zvláštní Cenu samosprávy. Policejní osvětu mezi lidmi dělá Keletus pravidelně. Například do volfartické školy se vrací po půl roce.

„Tak děti, na začátku si vezměte něco na psaní, napíšeme si diktát. Abych věděl, jak jste na tom s pravopisem,“ říká v úvodu policista dětem. Vysloví to s kamennou tváří, zatímco si děti začínají vytahovat papíry. Vtipkoval, což ale zřejmě nepochopila jedna z žaček. „A co ten diktát?“ ptá se ve chvíli, když už je řeč dávno o něčem jiném. Sborové „pšššt“ spolužáků její podnět na procvičení mateřského jazyka zahání.

Uvnitř je něco nepatřičného.„Je tohle policista?“ ptá se Keletus dětí a ukazuje přitom obrázek obézního amerického šerifa. Děti jsou v odpovědi rozpačité, ale většinou se pak shodují, že ano. „Je, ale ne takový, jakého potkáte u nás,“ říká a vysvětluje, podle čeho lze opravdového policistu poznat. Jednou z věcí je i odznak s číslem. „Když si nejste jistí, zavolejte tísňovou linku a nahlaste číslo odznaku. Jaké znáte tísňové linky?“ přechází plynule k dalšímu tématu.

Dětí se následně ptá, co by dělaly, kdyby na pískovišti našly injekční stříkačku. Podle jejich reakcí bylo zjevné, že některé se už s takovým nálezem potkaly.

Na dalších příkladech dětem objasňuje jejich práva i povinnosti. Prostor je i na otázky. „Je pravda, že když chcete projet křižovatkou a nechce se vám čekat, zapnete si majáky?“ zní jeden z důvtipných dotazů. „Určitě ne, všechno se eviduje a posádka by z toho měla akorát problémy,“ tvrdí rezolutně policista.

Jednou z rekvizit, které si Keletus na přednášky nosí, je vlastnoruční model rekreační chatky s odklápěcí střechou. Je rozdělená na dvě části na tu, která je nedotčená, a na vykradenou. Nahlédnout je možné jen do té druhé, právě na tomto modelu policista ukazuje průběh práce kriminalistů. Přesně tak, jak to dělají muži zákona i ve skutečnosti.

Následně na řadu přicházejí papíry, kam po krátkém náhledu děti zakreslují, co uvnitř viděly za možné zvláštnosti a potenciální důkazy. Procházejí si nakonec celý proces od hledání, zajišťování stop až po dopadení pachatele.

„Takhle jsem to připravil já,“ objasňuje původ svého programu Keletus. On sám na erární vzdělávací materiály policie příliš nespoléhá. Podle něj nejsou pro děti příliš záživné.