Během války naši vojáci střežili anglické pobřeží, byli oblíbeným protivníkem pro výcvik britských jednotek a z jejich řad se rekrutovali dobrovolníci pro výsadkové operace v protektorátu. Když v srpnu 1943 v Liverpoolu přistál 200. československý lehký protiletadlový pluk, jehož muži za sebou měli nasazení na Středním východě, a především bojové zkušenosti ze severoafrického Tobruku, bylo rozhodnuto, že brigáda bude vyzbrojena tanky a stane se silnou obrněnou jednotkou, které bude velet zkušený veterán první světové války – legionář Alois Liška.

„1. září 1943 je tak symbolickým datem, kdy oficiálně vznikla Československá samostatná obrněná brigáda. Z dosavadních pěšáků a protiletadlových dělostřelců se velmi rychle museli stát tankisté a být připraveni zúčastnit se invaze, která by začala osvobozovat okupovanou Evropu a především by ulehčila spojencům na východní frontě,“ informoval mluvčí Československé obce legionářské Miloš Borovička.

Liberecký kraj reprezentovali dobrovolní hasiči ze Železného Brodu.
Hasiči se utkali pod Ještědem ve vyprošťování, Liberecko reprezentoval Brod

Při té příležitosti členové klubů vojenské historie předvedli, jak výcvik vojáků před 80 lety vypadal. „Nasazení se československá brigáda dočkala po spojenecké invazi. Naše jednotka se v Normandii vylodila v srpnu 1944 a po docvičení v přífrontovém pásmu dostala za úkol obléhat přístav Dunkerque, kde se bránila početná německá posádka. Spojeneckým jednotkám v celém dunkerqueském bojišti pak velel právě generál Liška a do jeho rukou němečtí vojáci a námořníci 8. května 1945 kapitulovali,“ dodal Borovička.

Zdroj: Miloslava Kroužková

Program akce „živé historie“ na letišti Hradčany zahrnul jednak dobový tábor československých vojáků ve Velké Británii, ale především dynamické ukázky z jejich výcviku. Zaměřeno bylo především na tzv. motoprapor, tedy pěchotu na obrněných transportérech, který tvořily právě bývalé „Tobrucké krysy“ a dělostřelecký pluk. K vidění byl výcvik pěšího družstva s obrněným transportérem Brencarrier, družstvo s těžkým kulometem Vickers, střílející šestiliberní protitankový kanon nebo cvičící četa dvou pětadvacetiliberních kanonových houfnic. „Chtěli jsem předvést jednotlivé zbraně a činnost jejich obsluhy, ale také vzájemnou součinnost i cvičný boj jednotlivých složek proti sobě, aby si tak diváci mohli představit, jak tvrdě výcvik před invazí do Normandie probíhal,“ osvětlil Borovička.