Unikátní výzdoba se skládá z více než 107 tisíc jednotlivých skel a péči jim věnují mistři řemesla ze studia Kolektiv Ateliers v čele se sklářem Zdeňkem Kudláčkem v Novém Boru. Samotnému vyndávání skleněných výplní a jejich přesunu předcházelo očíslování jednotlivých skel a nafocení tak, aby byla jasná pozice výplně v rámu před vyjmutím. Poté se skla slepila papírovou páskou a opatrně přendala do vozu pomocí živého řetězu tvořeného nejméně z patnácti lidí. Následně byly vitráže převezeny do dílny v Novém Boru na osmdesáti na míru vyrobených stojanech. A hned první krok v podobě demontování ověřil zručnost sklářů.

„Každá skleněná výplň je ukotvená v ocelovém nosném rámu pomocí sklenářského kytu s přidáním suříku, který je pevný jako beton. Je tedy zapotřebí kyt opatrně rozbít a odstranit, aniž bychom ohrozili křehké sklo,“ popsal proces Kudláček, který se vitrážovému řemeslu věnuje již třicet let. „Museli jsme si vytvořit vlastní speciálně uzpůsobené nástroje a techniky, pomocí dlát s příklepem kyt jemně vychvějeme a jednotlivé výplně šetrně vyjmeme,“ doplnil.

Vitráže dohromady tvoří 5 023 skleněných výplní, které se skládají z celkového počtu 107 700 skel vsazených do olověné osnovy. Celková plocha vitráží čítá 2 256 metrů čtverečních, což odpovídá velikosti dvou hokejových kluzišť. Skla během požáru poškozená extrémním žárem se přesně vyměří do šablony, ze které vzniknou nové výplně, které budou přesně navazovat na původní kresbu.

Největší renovace za 100 let

„Vitráže Průmyslového paláce doposud nebyly restaurovány v takovém množství a jedná se o největší renovaci historických vitráží na území Česka za posledních 100 let. Jelikož se jedná o náročnou a velkou zakázku, je to pro nás skvělá příležitost vyučit nové zájemce o řemeslo,“ zdůraznil sklář.

Po pečlivém probrání a vytřídění původních vitráží se jednotlivá zachovaná skla máčejí v patnáctiprocentní až třicetiprocentní sodné lázni a domyjí se ručně. Na první pohled lze poznat, že se na vitrážích v průběhu let od jejich vzniku provádělo několik úprav. Využívalo se různých barevných skel, jejichž odstíny a struktury se liší, někdy více, někdy méně od původně použitých.

Následuje pečlivé skládání zrestaurovaných skel do olověné osnovy. To musí probíhat opatrně, skla se obtáčejí olověnými pruty a pasují do sebe tak, aby na sebe navazovala co nejtěsněji a nejpřesněji. Finálním krokem restaurování vitráží je kytování a čištění.

„Všechny výplně se vytmelí z venkovní strany směsí sklenářského kytu a fermeže. Takto vyrobená pasta se následně vtírá krouživými pohyby pod olověné profily tak, aby byly vyplněny všechny skuliny mezi olovem a skly. Kyt zatuhne a celou výplň tak výrazně zpevní a zároveň chrání vitráž před vodou,“ osvětlil Kudláček.

Hledají fotografii

Praha navíc aktuálně hledá fotografii malované vitráže ze štítu vyhořelého levého křídla od českého malíře Mikoláše Alše. Ta by pomohla sklářům určit přesnou barevnost repliky unikátní vitrážové malby. „Teď máme před sebou opravdu velkou výzvu. Vytvořit repliku vitrážové malby od Mikoláše Alše o ploše 19 metrů čtverečních. Věřím, že nám s tímto úkolem mohou pomoci Pražané nebo kdokoli, kdo má k dispozici kvalitní fotodokumentaci vitráže ze štítu levého křídla paláce,“ informoval náměstek primátora hlavního města Prahy pro oblast financí a rozpočtu Pavel Vyhnánek.

Malovaná vitráž Orba a lov vznikla v roce 1890 a zobrazovala ženu s obilným snopem, představující Orbu a muže s oštěpem jako alegorii lovu. Jako odměnu pro zachránce nabízí hlavní město komentovanou prohlídku stavbou s architektem Vladimírem Thielem. „Pevně usilujeme o to, aby rekonstrukce Průmyslového paláce probíhala tak, aby byla maximálně zachována jeho původní podoba. Dalším důležitým milníkem rekonstrukce je tak zhotovení co nejpřesnější kopie vitrážní malby od Mikoláše Alše,“ dodal předseda představenstva Výstaviště Praha Tomáš Hübl.

Nyní je k dispozici zachovaná kresba, na jejíž motiv vznikne nová malba. Finální výtvor vznikne ojedinělým postupem. „Ve skutečnosti nejde o barvu, ale jemně namleté nízkotavitelné sklo, z kterého vytváříme jemný pudr. Tento skleněný pudr pak smícháme na skleněné pískované destičce pomocí tříče s pojidly. Rozdílně pracujeme i podle toho, jestli chceme získat mastnou, nebo vodovou konzistenci,“ vysvětlil sklářský mistr.

Veškerá skla jsou malována na prosvětlovacím stole, což je omatovaná tabule skla, která je podsvícena světlem. Imituje tak finální světelné podmínky v okně, což je důležité k odhadnutí odstínu a intenzity nánosu sklářské barvy. „Míchání a zkouška vypalovací a konturovací barvy je důležitý krok. Jde o to, vychytat správný odstín na jednotlivá nová skla. Důraz klademe také na stejný dekor či způsob původní výroby,“ podotkl.

Usilují o to, aby nová skla nebyla rozpoznatelná od původních. Namíchanou barvu na vitráže nanáší různými druhy štětců z veverčích, kuních a jezevčích chlupů, ale i syntetických vláken. Po uschnutí následuje vypálení v peci na zhruba 550 stupňů Celsia.

„Po výpalu je třeba sklo velmi šetrně odchladit tak, aby v něm nebylo napětí a následně nepraskalo. Tvorba kopie zabere zhruba tři měsíce. K tomu ještě jeden a půl měsíce tvorba šablony, řezání, skládání, letování, kytování, čištění a montáže,“ dodal Zdeněk Kudláček.

Průmyslový Palác sloužil od svého vzniku k pořádání výstav a kulturních akcí. Postaven byl podle návrhu architekta Bedřicha Munzbergera pro Jubilejní zemskou výstavu v roce 1891. Původně mělo jít pouze o dočasnou stavbu, nakonec však zůstal zachován až do požáru v roce 2008. Díky náročné rekonstrukci, která bude trvat následující tři roky, bude Průmyslový palác opět plnit svůj účel areálu určeného pro mezinárodní veletrhy a výstavy. Budova projde komplexní obnovou a modernizací a stane se tak opět dominantou nejen areálu Výstaviště.