Narodily se v západním Německu. O tom, že polovina Evropy je pod nadvládou komunistů, se zřejmě jen učily ve škole. V roce 2012 se však novinářka Johanna Schöener a malířka Bettina Marx rozhodly východní Evropu poznat. V rámci projektu „Země nikoho" přijely minulý týden do Kravař v Čechách. Jako jediného zástupce za Českou republiku si pro svůj další článek vybraly starostu Víta Vomáčku.

„Nezajímají nás příběhy slavných lidí ani velmi významných osobností. Chceme vždy vyzpovídat obyčejného člověka, znát jeho běžné myšlenky, starosti. Poznáváme, jak se ve své zemi po pádu komunismu cítí," vysvětlila Johanna Schöener.

Punker, servírka

Ona sama se narodila ve Freiburgu, jen kousek od francouzských hranic. Se svou přítelkyní a spolužačkou Bettinou Marx procestovala za posledních několik měsíců zhruba polovinu východní Evropy.

„Chtěly jsme pracovat spolu. Lákalo nás vyzkoušet v nějakém zajímavém projektu spojení novinařiny a malířství. A tak jsme vymyslely toto naše společné dílo," podotkla Johanna Schöener.

Byly už v Rumunsku, Maďarsku, Polsku, Litvě, Lotyšsku a naposledy v Čechách. V každé zemi udělají rozhovor minimálně s jedním člověkem. Text píše Johanna, Betina Marx poté články doplňuje svými abstraktními obrazy, které jsou inspirované místy, kde obě mladé ženy byly. Odráží se v nich také příběhy lidí, se kterými mluví.

V Maďarsku mluvily například s Laszlo Jozsefem Balkolem, punkerem z Budapešti, jehož jediným cílem je sehnat dostatek peněz a utéct do Vídně. „S Maďarskem jsem skončil," říká. Naopak Emilia Elena Carausu z Rumunska by svou zemi nikdy neopustila.

Zajímavý je příběh jejího krajana Razvana Dumitrascu. Ten odjel do Německa, tam si našel rumunskou ženu a po studiích se vrátil zpět. Rodiče Rozy Bieliauskiene z Litvy přežili holocaust jen proto, aby jejich zemi na dlouhé desítky let ovládali Rusové. Ona sama v momentě, kdy se její země stala nezávislou, změnila profesi a začala se zajímat o židovskou kulturu.

„Na svých stránkách jsme uveřejnily příběhy lidí různých názorů, věku, povolání. Stále nám ale chyběl nějaký politik. A toho jsme přijely najít sem do České republiky," upřesnila Johanna Schöener.

Tip na starostu Kravař v Čechách Víta Vomáčku dostaly ženy na německém konzulátu. S ním starosta spolupracoval při nedávném odhalení opravených německých hrobů.

Autorky projektu se zajímaly zejména o to, jak vypadá starostův běžný den, co vše musí zařídit, jak se vůbec dostal k politice. Mile je překvapilo zjištění, že Vít Vomáčka starostuje už dvacet let.

Nadšené byly také z místního kostela, který slouží rovněž jako kulturní stánek obce. Kostel se stal také oblíbeným cílem turistů.

„Ženy se mnou strávily opravdu celý den. Ukázal jsem jim ročenku obce za minulý rok, kde si prohlédly fotografie ze všech akcí. Také jsme je provedli po Kravařích, viděly opravené německé hroby, kostel, základní školu, infocentrum. Jsem velmi potěšený, že si do mezinárodního projektu vybraly právě mě. Ale myslím, že stejně poctěný by byl na mém místě každý člověk," konstatoval Vít Vomáčka.

A co čeká autorky projektu dál? Vracejí se domů.

„Budeme zpracovávat materiály. Navíc jsme také ještě neprojely všechny země východní Evropy. Na konci projektu chceme udělat výstavu, vydáme také publikaci. Uspořádáme rovněž velké setkání všech účastníků," doplnila Johanna Schöener.