Teplé oblečení, turistická obuv a rukavice. Na zádech batohy se svačinou a termoskou naplněnou teplým čajem. Tak se vybavil na cestu za pátráním po vydře hlouček dospělých a dětí. Z českolipského vlakového nádraží o víkendu vyrazila více jak dvacítka účastníků akce směrem Peklo.

„Původní trasa byla plánovaná vlakem do Zahrádek a odtud pěšky Peklem zpět do České Lípy,“ poznamenala vedoucí ekoporadny ORSEJ Mirka Netolická s tím, že po povodních nejsou ještě opravené lávky, a tak se pošlape podél Ploučnice směrem do Dubice. Odtud potom do Pekla, až tam, kam to terén dovolí.

Rozdávali obratle

Cesta podél řeky ubíhala velmi rychle a desítka dětí ze ZŠ Partyzánská se nemohla dočkat až uvidí vydru. Po cestě se rozdávaly kapří šupiny a vypreparované obratle, ale i tištěné materiály o vydrách. Ředitel českolipského vlastivědného muzea a zoolog Zdeněk Vitáček v poutavém vyprávění prozradil, že tato malá šelma je noční tvor a přes den na ni nikdo nenarazí.

„Za posledních dvacet let se vydra vrátila do svých historických lokalit na Českolipsku a to především na řeku Ploučnici,“ upřesnil Vitáček a dodal, že vystopovat vydru není jednoduché.

O jejím výskytu svědčí pobytové značky – zbytky potravy, kterou je většinou ryba nebo i škeble, vydří skluzavky a také trus. Ten je výrazně cítit po rybině.

Nemohl se dočkat

„Moc se mi to líbí a nemohl jsem dospat. Vzbudil jsme se už ve čtyři ráno,“ pochlubil se osmiletý Václav Kříž.

„Často se stává, že vydra považuje most za překážku, a tak místo aby prošla pod ním, vyleze na silnici a tam ji v mnoha případech srazí auto,“ poznamenal Zdeněk Vitáček a připomněl případ, který se stal u Stráže pod Ralskem. Tehdy se nákladním vozem sražená vydra dostala do muzea.
Kromě preparování se na takto získaných kusech dělají genetické zkoušky i testy, třeba na obsah škodlivin v těle. Po úvodu do života vydry všichni vyrazili směrem do Pekla. Tady začalo to pravé detektivní pátrání.

„Tady jsem něco našel,“ upozorňoval každou chvíli někdo z dětí, ale i dospělých, když objevili na čerstvém sněhovém poprašku stopy.

„Ne, tohle není vydra, to je kuna,“ upozornil Vitáček. Účastníci pátrání se odvážili kvůli pobytovým stopám i mimo lávky, které vedly mokřadem, ale bezvýsledně.

Přijeli z Liberce

„Tady na kameni je nějaký bobek,“ ozvalo se po chvíli opět z hloučku lidí. Poučeni o tom, že na kamenech a vyvýšených místech si tímto způsobem vydra značkuje teritorium. Ředitel bohužel i tady musel konstatovat, že se nejedná o trus, který by patřil vydře.

„S rodinou jezdíme po různých akcích, naposledy to bylo na Lemberku, na vítání ptačího zpěvu,“ prozradil Pavel Semerád, který přijel pátrat po vydře až z Liberce. Rozhodnutí, že s rodinou pojedou, padlo večer před samotnou akcí.

Skupina vydřích detektivů došla až do míst, kde už nebylo možné pokračovat dál v cestě. Lávka přes vodu byla nefunkční, a tak se obrátila a začala se pomalu vracet. Jaké ale bylo překvapení, když ve vodě, která se držela pod skálou a svítilo na ni sluníčko, objevil Pavel Semerád tři živé žáby.
I když se pátralo po vydřích stopách, nakonec byli všichni v údivu, nikoliv z malé šelmy, ale z žab, které na konci listopadu nikdo nečekal.

Autor: Tomáš Mařas