Vyhraje každý, kdo to dokončí. Říká hasič

„Neříká se tomu mistrovství světa, ale Světové hasičské hry,“ upřesňuje mladý muž a dodává: „Nejsem sportovec, jsem hasič.“ Nicméně po soutěžích, kterých se jako profesionální hasič zúčastňuje, podává mimořádné sportovní výkony. Nejnáročnější disciplínou je přitom TFA. Co si pod tím přestavit?

Vyběhl do 78. patra mrakodrapu

TFA se skládá ze čtyř disciplín, mezi kterými má závodník vždy deset minut času na odpočinek. První obnáší roztažení hadic 2 x 4B, následné smotání dvou hadic B a uložení do připravených boxů. Ve druhé části musí soutěžící vykonat 100 úderů kladivem, pronést dva třicetikilové barely tunelem a zpět, transportovat asi 95 kg těžkou figurínu na zádech do vzdálenosti 80 metrů a přelézt 4,5 metru vysokou bariéru pomocí lana.

Ve třetí disciplíně je třeba zvednout a opřít dva žebříky o délce 6 metrů, vynést dva barely do pátého patra, vytáhnout dvě hadice, snést barely zpět a našroubovat hubice na motor. Nejnáročnější část je ta poslední, v Koreji to byl výběh do 78. patra mrakodrapu. A to nejlepší nakonec: závodníci mají celou dobu na sobě zásahový kabát, rukavice, přilbu a dýchací techniku – ta však v tomto případě slouží „jenom“ jako zátěž. Pouze od pasu níž mohou být oblečení ve sportovním. „Bylo tam horko, ale docela rychle jsem se aklimatizoval,“ líčí korejské letní počasí Jan Semerádt.

Zazářil i v další disciplíně

Že se našemu hasiči aklimatizace vskutku povedla, o tom svědčí další Honzova medaile, a sice z disciplíny nazvané prostě, leč výstižně: výběh. V Koreji šlo o zdolání místní hory Palgong. Na trati dlouhé přibližně 2,5 km překonal převýšení 416 metrů jako druhý a získal tak stříbrnou medaili. Na „hasičské olympiádě“, které se zúčastnilo na deset tisíc závodníků z 50 zemí světa, zkrátka zazářil. A to na ni málem vůbec neodjel.
Z povodní jel rovnou do Koreje

Světové hry hasičů začínaly letos 19. srpna. Dvanáct dní předtím se na Liberecko přihnala velká voda. Honza to „schytal“ ze všech myslitelných stran. Jako profesionální hasič HZS Libereckého kraje samozřejmě sloužil a zachraňoval, navíc bydlí se svou manželkou a dvěma malými dcerkami ve Frýdlantě.

„Ze šestého na sedmého jsem sloužil, už v šest hodin ráno jsem zasahoval v Mníšku s obojživelným vozem. Odpoledne jsem jel do Frýdlantu transportérem a zachraňoval i vlastní rodinu z bytu. V jednu ráno jsme vyráželi do Višňové, pak jsem si dvě hodiny odpočinul a zbytek neděle znovu… Pak byla spousta práce ve městě. Tu Koreu jsem kvůli povodním odvolal.“

Nakonec ale pprap. Jan Semerádt odletěl. „Starosta, rodina, manželka – všichni mě umluvili, abych jel. Odlétal jsem 19. srpna, ale o šest a půl kilo lehčí. Shodil jsem při povodních,“ dnes už spokojeně říká šestatřicetiletý hasič tělem i duší.

Nezávodí, prostě je jen v pohybu

Korejské mistrovství není jediným úspěchem Jana Semerádta. Několikrát se například zúčastnil pražského závodu Iron Fireman, který je ve své kategorii nejtěžším na světě. Jednou jej dokonce vyhrál. Medaile si odvezl také ze Světových her hasičů v britském Liverpoolu v roce 2008, kde také s družstvem zvítězili. „Odmalička jsem v pohybu,“ skromně prozrazuje svůj recept na úspěch. „Jsem rád na horách, na kole. Jedu jako motorová myš. Snažím se trénovat každý třetí den, kdy jsem v práci – tam máme povinné dvě hodiny fyzické přípravy. A od jara jezdím do práce na kole.“

Přesto se mnohem víc než závodníkem cítí být záchranářem. Nakonec jako profesionál působí u hasičů v Liberci, jako dobrovolný hasič ve Frýdlantě a k tomu je také dobrovolným členem Horské služby Jizerské hory.

Celý článek můžete číst v zimním vydání časopisu VÉČKO.