Ještě pár let a vzácný barokní oltář z kostela sv. Jiljí v Bezdězu na Českolipsku, by se vlastní vahou rozpadl na již neopravitelné kusy.

Nakonec se ho podařilo zachránit. Obrovskou a jedinečnou zásluhu na tom má farář Jan Nepomuk Jiřiště, který nečekaně zemřel v nedožitých 40 letech vloni v prosinci.

Oblíbený otec Jan se tak bohužel nedočká „třešničky na dortu", kterou jeho úsilí o záchranu památky přineslo. Zrestaurovaný oltář z bezdězského kostela, jenž je vůbec nejstarším dodnes funkčním kostelem na Českolipsku i v celém Libereckém kraji, je totiž nominovaný na památkářskou cenu Patrimonium pro Futuro jako precizní ukázka záchrany kulturního dědictví.

„Před započetím restaurátorských prací vykazoval oltář závažné defekty, a to jak statické, tak na uměleckých prvcích výzdoby," popisuje Miloš Krčmář, ředitel liberecké pobočky Národního památkového ústavu, která oltář do celostátní soutěže nominovala.

Podle Krčmáře sice odpadávaly jednotlivé části oltáře, ale bezprostředně hrozilo, že dojde k rozlomení a celkové ztrátě. „Přitom jde o unikátní oltářní architekturu s ústředním obrazem patrona kostela sv. Jiljí s bohatou plastickou a figurální výzdobou. Je to cenná ukázka uměleckého řemesla třetí čtvrtiny 18. století," objasnil Krčmář.

Část je z Prahy

Oltář vznikl v průběhu dvou historických epoch. Střední část oltáře byla s největší pravděpodobností přenesena z kostela z pražského Karlova řádem augustiniánských kanovníků, jemuž správa bezdězské farnosti až do takzvaných josefínských reforem příslušela. Ještě v průběhu 18. století byl oltář doplněn o dvojici soch andělů světlonošů, pocházejících z dílny kosmonoských Jelínků a dále o dvojici postranních branek.

Vzácnému baroknímu oltáři v kostele sv. Jiljí v obci Bezděz na Českolipsku se navrátila jeho podoba z 18. století. Nejzřetelnějšími částmi celé památky je velký oltářní obraz sv. Jiljí a pak socha Panny Marie Montserratské. Jde o kopii původní sochy, která byla od roku 1666 umístěna v kapli na hradě Bezděz, kam za ní ročně přicházelo až 40 tisíc poutníků

Vůbec první poutní procesí k motserratské madoně v hradní kapli přitom vyšlo právě z kostela sv. Jiljí v Bezdězu. Pro poutní účely byly podél cesty ke hradu již v 17. století postaveny kapličky se zastaveními křížové cesty.

Poutní místo na hradě bylo zrušeno dekretem císaře Josefa II. roku 1785. Socha Panny Marie Montserratské pak měla umístěna právě v kostele sv. Jiljí, ale i přes intervence tehdejšího faráře Leopolda Rotha byla v únoru 1786 převezena do kostela v Doksech. Poutníci však přicházeli na Bezděz i nadále, a to prakticky až do poloviny 20. století.

Soupeř: vila Čapků

O cenu Patrimonium pro Futuro bude zrestaurovaný bezdězský oltář bojovat s pěti soupeři, nominovanými z jiných krajů České republiky. Patří mezi ně například záchrana areálu lázní Kyselka nebo obnova dvojvily bratří Čapků v Praze.

Cenu v podobě diplomu a pamětní plakety, jejíž podobu navrhli studenti Střední uměleckoprůmyslové školy a Vyšší odborné školy v Jablonci nad Nisou, předá generální ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková u příležitosti Dnů evropského kulturního dědictví v polovině září.