O rehabilitaci jednoho z posledních politických vězňů komunistického režimu v Československu se snaží Jiří Wonka už více než 30 let. I když se při chůzi opíral o francouzskou hůl, k libereckému soudu přijel z podkrkonošského Vrchlabí sám vlakem.

Stání u soudu pro něj není nic nového. „Byl jsem za svůj život snad šestsetkrát u soudu a to ještě není všemu konec. Já se nikdy nevzdám stejně jako brácha, kterého to stálo život,“ přiznal Jiří Wonka před zahájením stání.

U okresního soudu usiloval společně se svým advokátem Lubomírem Müllerem o obnovu řízení v kauze z roku 1987, kdy Pavel Wonka odmítal pracovat ve věznici v Liberci – Minkovicích s odůvodněním, že jeho uvěznění bylo protiprávní. Za odmítnutí pracovat ve věznici podal před 33 lety okresní prokurátor návrh na Wonkovo potrestání pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí.

„Jenže než byl vynesen rozsudek, tak pan Wonka dne 26. března 1988 zemřel v královéhradecké věznici, když byl ve vazbě kvůli jiné věci. Liberecký soud pak kvůli smrti pana Wonky trestní stíhání zastavil,“ vysvětli advokát Müller.

Za věznění v Minkovicích byl v letech 1990 až 1991 Pavel Wonka plně rehabilitován. Podle Müllera se tak ukázalo, že vlastně měl pravdu, když tvrdil, že ve vězení je nevinně a stát nemá oprávnění nutit ho v Minkovicích pracovat. „Pokud tedy bylo trestní stíhání ukončeno jen proto, že pan Wonka zemřel, tak zůstala nezodpovězena základní mravní otázka, totiž zda bylo trestní stíhání vedeno oprávněně, či neoprávněně,“ vysvětlil právník hlavní důvod, proč požadoval obnovu řízení.

Hlavní motivací Jiřího Wonky bylo, aby soud uznal, že měl bratr pravdu. „Chci aby bylo dokázáno, že žaloba, kterou na něj podal prokurátor Rydvan, byla nezákonná. Už se nám podařilo zrušit 16 rozsudků, ale pořád nám jsou házeny klacky pod nohy. Jde o princip, já z toho nic nemám,“ řekl Deníku starší z bratrů Wonkových.

Ačkoli byl státní zástupce pro zamítnutí návrhu o obnovu řízení, soudkyně Denisa Kalfeřtová nakonec žádosti Jiřího Wonky vyhověla. Přiklonila se tak k argumentaci advokáta Müllera v tom, že trestní řízení s Pavlem Wonkou bylo zrušeno kvůli jeho smrti, a nebyla tak posuzována jeho vina a trest. To, že bylo trestní stíhání neoprávněné a Wonka byl nevinný, by mělo být dokázáno v obnoveném řízení.

„Jsem nadšený. Pokud by to dopadlo jinak, byli jsme připraveni jít dál. Já jsem neúnavný. Jsem také rád, že s námi mohl být in memoriam přítomný můj bratr,“ řekl po rozsudku Jiří Wonka a odkazoval na transparent na svém krku, kde je fotka Pavla Wonky a nápis: „Marcela Horváthová poslala Pavla Wonku na smrt ve spolupráci prokurátorky Elišky Rychlíkové a Radima Peka. I po 32 letech soudí nepotrestána.

Podle Jiřího Wonky je osoba jeho bratra stále živým svědectvím a svědomím české justice a současné společnosti. „Za zločinecký nepovažuji pouze minulý režim, ale také ten současný, protože ty zločiny kryje a nikoho nedohnal k zodpovědnosti. To mě nejvíc štve. Byly to desítky lidí, kteří se na zločinech na bratrovi podílely,“ řekl Wonka Deníku.

Ohlas i ve světě

Pavel Wonka byl během komunismu za své názory a činnost perzekvován a několikrát skončil ve vězení, odsouzen byl za smyšlené činy. Zemřel v královéhradecké věznici v roce 1988 za nevyjasněných okolností. Zpráva o Wonkově úmrtí vyvolala pobouření i ve světě. Pohřeb se uskutečnil ve Vrchlabí za účasti asi 2000 lidí včetně signatářů Charty 77, členů Jazzové sekce a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných i zástupců osmi velvyslanectví západních zemí. Za Wonkovu smrt nebyl nikdo potrestán.