Za desítky let těžby uranu v okolí Stráže pod Ralskem se do podzemí dostala ohromná kvanta kyseliny sírové. Žíravý roztok v posledních letech státní podnik Diamo vyčerpává a čistí. Teď jim to půjde lépe od ruky, za téměř 900 milionů korun totiž dostavěli novou neutralizační a dekontaminační stanici NDS-6.

Popis procesu čištění kyselého roztoku z podzemí se hemží mnoha odbornými pojmy. Nám pro zjednodušení bude stačit vysvětlení, že ho smíchají se zásaditým vápnem a dalšími chemikáliemi, několikrát přečerpají, profiltrují a vypustí do Ploučnice. „Otevíraná technologie je schopná zpracovat a vypustit do řeky Ploučnice tři miliony kubíků vyčištěných vod ročně,“ uvedl ředitel závodu ve Stráži pod Ralskem Tomáš Rychtařík.

„Voda je dnes velký problém. Musíme se snažit vody, které máme, chránit a zanechat je tady i pro další generace,“ řekla na slavnostním otevření nového sanačního zařízení náměstkyně ministryně průmyslu a obchodu Alexandra Rudyšarová.

Komplex leží na místě bývalé dekontaminační stanice dolu Hamr 1. Dnes ho tvoří několik zbylých starých budov z roku 1985, dvě nové haly a dva otevřené bazény. Koupat byste se v nich ale asi nechtěli. I když slouží až druhé fázi čištění, kdy už takzvaná suspenze není tolik nebezpečná, pořád by se zřejmě jednalo o nepříjemný zážitek.

„Jedná se o sedimentační laguny. Suspenze sem natéká, zpomalí se její pohyb a sraženina má čas sedimentovat,“ popsal část procesu náměstek výroby a ekologie Diama Ludvík Kašpar. Následně ukázal na rameno přejíždějící nad hladinou, které odsává ze dna kal na další zpracování.

I když by týmy údržbářů, mechaniků a dalších podpůrných pracovníků asi nesouhlasily, proces probíhá prakticky bez lidského zásahu. Jediným manuálním pracovníkem, kterého exkurze prováděné novým závodem potkaly, byl muž, který špachtlí na bidle strhával vylisované „koláče“ zbylého sedimentu do obřího podlouhlého „trychtýře“.

Materiál následně automatický dopravník posílá na korbu nákladního vozidla, který ho vozí do kontrolovaných odkališť na uskladnění. „Může se stát, že díky technologickému pokroku bude možné z materiálu v budoucnu získat cenné prvky,“ podotkl Kašpar.

Mimo těchto sražených kalů a vody podnik během čistícího procesu „vytřídí“ i další látky. Třeba uran, který Diamo i léta po ukončení těžby nadále prodává jako surovinu pro palivo do jaderných elektráren.

„Jedná se jen o relativně malé množství 20 až 25 tun za rok,“ prozradil Ludvík Kašpar a dodal, že ve špičkových letech to v minulosti bylo až okolo 800 tun cenné suroviny.

Nová sanační technologie vyšla na 866 milionů korun. „Celou částkou na to přispívalo Ministerstvo financí ze zvláštního účtu určeného na odstraňování ekologických zátěží,“ doplnila náměstkyně z Ministerstva průmyslu a obchodu Alexandra Rudyšarová.

Podle platného vládního usnesení by měla být celá oblast „čistá“ do roku 2042. Ve zvláštním fondu je na to vyhrazených ještě 23 miliard korun.