„Mašinu jsme roztopili, napojili jsme hadici a začneme s mytím. Potřebujeme mít dostatečný tlak v kotli a dost vody. Kotel Albatrosa je uvnitř příšerně zanesený, jsou tam usazeniny a nečistoty, které se budeme horkou vodou pod tlakem nějakých 14 atmosfér dostat ven,“ nastínil před zahájením operace Jan Šimoník, který obsluhoval a přichystal funkční lokomotivu „Šlechtičnu“, která pro mytí poskytla horkou vodu.

„Jinak bychom museli žádat o pomoc hasiče, i když oni nemají k dispozici takový tlak a horkou vodu, ta je důležitá,“ řekl mladý fanda železnice, který chvíli předtím ještě přihodil několik lopat černého uhlí do kotle. V kotli ohřáli pro mytí zhruba šest tisíc litrů vody. „Většina z nás si na dnešek brala dovolenou nebo náhradní volno, jsme z různých profesí, ale pro tyto stroje máme vášeň a nadšení,“ uvedl Jan Šimoník.

Historická lokomotiva 498.112 „Albatros“do zdejšího depa kolejových vozidel dorazila v zbědovaném stavu počátkem loňského listopadu. Spolu s ní tu má azyl ještě několik, dnes již unikátních lokomotiv, ale i vagonů, patřících Centru historických vozidel Českých drah. „Albatros“ stojí vedle nablýskané „Šlechtičny“, velké parní lokomotivy, kterou lidé po celých Čechách znají z nostalgických jízd. O restaurování, údržbu a renovaci těchto jedinečných strojů se v českolipském depu stará parta zkušených techniků pod vedením Davida Morce a Jiřího Cikána, ale také několik nadšenců. „Albatros“ je jeden ze tří posledních, co v České republice existuje.

„Stav je žalostný, zoufalý, nicméně věříme, že není konečný. Myslím si, že dokážeme mašině hodně pomoci. Pořád je dost velká šance dát ji zase dohromady, bude to ale chvíli trvat,“ prohlásil David Morc. Jak připomněl, lokomotiva téměř doplatila na fakt, že se od roku 1973 nepohybovala respektive v roce 1976 byla úředně odstavena z provozu, a proto také tak vypadá. Podle Morce byl Albatros špičkový stroj, který v Evropě neměl příliš konkurenci. Lokomotiva, jejíž torzo chtějí dát v České Lípě dohromady, měla v době svého provozu domovské depo v Bratislavě.

„Albatrosům nedělalo problém najet měsíčně 20 tisíc kilometrů, to je těžko pochopitelné. Tato naše mašina měla podle mého názoru i ujetý rekord v roce 1960, neuvěřitelných 189 tisíc kilometrů za rok,“ nastínil Morc. V případě, že vezla rychlíkové spoje táhla deset až patnáct vagonů. Na sto kilometrů spotřebovala pět tun uhlí.

Asi nejnáročnější role při vymývání, s hadicí a horkou vodou, se ujal Jiří Cikán, který tentokrát neměl čas na poutavé vyprávění o muzeálních kouscích, o něž v Lípě pečuje: „Albatrosu bych přál lepší osud, myslím ale, že ho už má lepší tím, že se dostala sem pod střechu a přál bych jí, aby se jednou i vrátila do provozu, byť už třeba budu v důchodu.“

Záměr Centra historických vozidel Českých drah je z tohoto -dnes „českolipského“ Albatrosu, jediného kusu řady 498.1 v majetku národního dopravce, udělat vystavovatelný exponát. V muzeu v Lužné u Rakovníka je možné si prohlédnout další Albatros, ale „nulkové“ řady s označením 498.022. Další je v depozitáři Národního technického muzea v Chomutově. Provozní exemplář se nachází jen v Bratislavě.

„Přišel jsem se podívat, v depu jsem pracoval od roku 1963 do roku 2000, opravoval jsme přístroje na mašinách,“ řekl Jan Hackel z České Lípy.

Roztopená majestátní černá „Šlechtična“, která už dva dny blafala u výtopny a točny ročně najezdila okolo 7 tisíc kilometrů na různých akcích doma i v cizině, během kovidové krize a nouzového stavu prakticky přestala na nostalgické jízdy vyrážet. V českolipském depu ji Jiří Cikán na zimu musel odvodnit, vyfoukat, vymýt kotel. Nyní je už zase připravena vyrazit na výletní jízdy, pokud to vládní nařízení umožní. „První veřejnou akci s ní plánujeme na 29. května, kdy má dvakrát projet trasu z České Lípy do Děčína, pojedeme dopoledne a odpoledne,“ avizoval David Morc.