Článek „Zlý sen milovníka fordek“, popisující problém s autovrakovištěm u Třídomí, který byl zveřejněn ve středu 2. května 2007, se setkal s pozitivním čtenářským ohlasem. Článek končil těmito slovy: „Bohužel se nám také přes veškerou snahu zatím nepodařilo získat vyjádření pracovníků odboru životního prostředí MěÚ v Novém Boru, do jehož pravomocí uvedený problém spadá. Vývoj tohoto případu však budeme dále sledovat“.Ve světle pozdějšího vývoje je třeba tato slova upřesnit. Kontaktovat pracovníky odboru životního prostředí v N. Boru jsme se napřed pokoušeli telefonicky, a to od pondělí 23. dubna. Dostalo se nám informace, že vedoucí odboru ing. Renata Václavíková téhož dne onemocněla a Jitka Šlejmarová, pracovnice odboru, která má na starosti problematiku nakládání s odpady, je na dovolené. Kontakt na jinou pověřenou osobu ani možný termín konzultace problému nebylo možno zjistit. Ve středu 25. dubna – téhož dne, kdy jsme navštívili v doprovodu starosty obce Kunratice u Cvikova Karla Minaříka výše uvedenou lokalitu – jsme se proto obrátili e–mailem na tiskovou mluvčí MěÚ v Novém Boru se žádostí o zprostředkování potřebných informací.

Nejasné odpovědi přes e–mail


Až do chvíle, kdy jsme se rozhodli dále nečekat a článek zveřejnit, žádná odpověď nepřišla. Avšak ještě téhož dne, kdy byl článek zveřejněn, přesně v 15.48 hod. odpoledne, obdržela autorka článku od pracovnice OŽP MěÚ v N. Boru J. Šlejmarové e–mail tohoto znění:
„K Vašemu dopisu uvádíme následující:
1. autovrakoviště na území obce Kunratice Cvikova ve vlastnictví rodiny Kubíčkových.
MěÚ Nový Bor, OŽP bylo autovrakoviště řešeno na podzim roku 2006. Dne 6. 12. 2006 byla celá věc na základě zjištěných skutečností a kompetencí v zákonech postoupena usnesením obecnímu úřadu Kunratice u Cvikova k řešení.
Vzhledem k tomu, že se do současné doby stav nezměnil, bude MěÚ Nový Bor, OŽP spolupracovat se starostou obce Kunratice u Cvikova a hledat další kroky k řešení.
2. rozsáhlá skládka na okraji města Cvikova.
MěÚ Nový Bor, OŽP do dnešního dne nebyl kontaktován zástupci města Cvikova. OŽP si provedl samostatné místní šetření a vyzval majitele pozemku k podání vysvětlení .
Za MěÚ Nový Bor, OŽP Šlejmarová“.
Jelikož jsme nebyli přesvědčeni, že by tato strohá odpověď čtenáře uspokojila, hned následující den se pokusila autorka článku telefonicky dostihnout paní Šlejmarovou na pracovišti. Nepodařilo se.

Celý den byla v terénu

Pak následovaly zajímavé peripetie: jedna pracovnice OŽP do telefonu sděluje, že je třeba zkusit zavolat znovu odpoledne, avšak poté, co autorka článku nechce už ponechat nic náhodě a v daný čas se na novoborský MěÚ dostaví osobně, od jiné úřednice se dozví, že od rána všichni na odboru vědí, že paní Šlejmarová se už toho dne z terénu nevrátí…
Nezbývá, než poslat další e–mail. Mimo jiné v něm autorka píše: „… Sice považuji osobní rozhovor za nejlepší způsob komunikace, ale abychom se vyhnuly případným dalším nedorozuměním, zeptám se na něco alespoň touto cestou.
První otázka je: proč přesně byla celá kauza ponechána na „bedrech“ OÚ Kunratice? Neměl Váš odbor též kompetence řešit tento problém přímo ze své pozice? Mohla byste mi potvrdit (nebo vyvrátit) domněnku, že z titulu svých pravomocí je OŽP MěÚ v N. Boru oprávněn vyvolat příslušné řízení s vlastníky pozemku, na němž se vrakoviště z větší části nachází? A pokud to bude potvrzeno, lze zodpovědět, proč tak dosud neučinil? Vezmu-li jako paralelu případ cvikovské skládky, kde po vlastníkovi pozemku požadujete vysvětlení, požadovali jste jej též v případě Třídomí?
Mohla byste též upřesnit, jaký bude další postup OŽP ve věci skládky ve Cvikově, tedy co bude následovat, podá-li majitel vysvětlení (či nepodá-li)?..“
Další den ráno, další pokus o telefonický kontakt. Už si zvykáme: napřed marné vyzvánění, po třetím pokusu následuje zřetelné „vycvaknutí“ telefonu, pak po volání oklikou přes ústřednu známá informace: je v terénu. A z dřívějška už víme, že zjistit a použít kontakt přes mobil nemáme nárok… Na mail odpověď žádná. Ani tento den, ani později…

Studená sprcha: Nemám čas

Ve středu 9. května autorka článku konečně telefonicky zastihne na pracovišti nejkompetentnější osobu v dané kauze - vedoucí odboru životního prostředí MěÚ v Novém Boru ing. Renatu Václavíkovou. Nadšení z tohoto úspěchu však okamžitě zmrazí ledová sprcha: „Zítra ani pozítří nemám čas. A stejně vám nemohu nic říci,“ zní první slova vedoucí odboru.
Z následujícího dialogu vyplyne, že ing. R. Václavíková je obeznámena s dosavadním průběhem komunikace i s našimi otázkami, zaslanými její podřízené. Nic k nim ale neřekne.
Důvod?
„Je to ve správním řízení, které není veřejné. V místě (míněny Kunratice - pozn. red.) jsou řešeny dvě kauzy a dokud nebude řízení uzavřeno, žádné informace podávat nemůžeme.“
Tak ono probíhá správní řízení? A kdy bylo zahájeno?
„To vám také nemohu říci. Musím ctít zákon.“
Ano, my ale teď nehovoříme o obsahu řízení, ale o termínu, kdy bylo zahájeno. To nám jej opravdu nemůžete sdělit?
„Chcete mě snad zkoušet ze znalosti správního řádu?!?“
Ne, to tedy opravdu nechceme. Můžeme si ale například z něj (tj. ze zákona č.500/2004) ocitovat paragraf 47, odst. 3: „Oznámení o zahájení řízení lze vedle postupu podle odstavců 1 a 2 zveřejnit též na úřední desce správního orgánu.“ Tedy ani slovo o zákazu zveřejnění data zahájení správního řízení, ba právě naopak.
Nakonec se nám dostane ujištění, že – budeme-li tedy chtít – až bude řízení skončeno, můžeme být informováni o jeho výsledku. Zda půjde o týdny či měsíce se ale nedozvíme. Prý to záleží na kvalifikaci činu, který vyplyne z šetření – tedy zda se jedná o přestupek či trestný čin.
Samozřejmě, že výsledek šetření nás bude zajímat . Ale také by nás zajímala odpověď na otázky, které dosud nebyly zodpovězeny – a jejichž zodpovězení žádný zákon nebrání, spíše naopak.
A nakonec je tu ještě otázka, co bylo příčinou toho, že jsme se setkali (a naším prostřednictvím vlastně i občané, kteří nás ve veřejném zájmu na problém upozornili) s tak neuvěřitelnými komplikacemi a nevysvětlitelným přístupem právě na místech, kde by člověk logicky čekal, když už ne poděkování za pomoc, tak alespoň vstřícnost a konstruktivní spolupráci. Ale tohle asi žádný zákon nevyřeší…