Rodinná firma Farma – Sixta v Tuhani je na Českolipsku jedním z posledních velkých zemědělských podniků, který se s vlastní technikou a silami věnuje klasické rostlinné výrobě. Obhospodařuje přes 1200 hektarů zemědělské půdy. Aktuálně po zhruba týdnu práce dokončili sklizeň řepky.

„Žně se u nás odehrávají především na plodinách, jako je řepka, pšenice a ječmen,“ říká farmář Pavel Sixta. A dodává, že stejně jako po staletí i dnes ovlivňuje žně počasí. „S počasím naštěstí zatím nebojujeme, řekl bych že máme normální průběh žní, jaký býval dříve. Loni nám uškodily dvě silné vichřice a obilí polehalo, byla to tak trochu katastrofa. Nechci to zakřiknout, letos zde živly neřádily,“ líčí zkušený zemědělec.

Sklizeň obilí přichází na řadu postupně. Je nezbytné, aby bylo rovnoměrně a správně zralé. Tato práce pak kombajnérům trvá další týdny. Naopak se sklizní máku či hrachu si zemědělci poradí za jeden den. „Na ukončení žní si ještě počkáme. Bude záležet na počasí. Odhaduji, že hlavní část práce dokončíme v srpnu,“ poznamenává spolumajitelka farmy Veronika Sixtová.

Rozlehlý dvůr statku v Tuhani, kde farma sídlí, je v těchto dnech plný ruchu a nejrůznější zemědělské techniky. „Vše si obstaráme „normálními“ kombajny, jak je lidé znají. V terénu teď máme tři vlastní stroje,“ uvádí Sixta, který se opírá o vlastní mechanizaci i zaměstnance: „Spoléháme hlavně sami na sebe,“ zdůrazňuje a je hrdý, že se jim už před lety podařilo sehnat mladé zaměstnance, které práce baví a kteří jsou pro ni ochotni něco obětovat. „Generační výměna se nám povedla. Farma musí stát právě na kvalitních lidech, koneckonců naše kombajny a stroje už jsou tak složité a drahé, že je nelze svěřit komukoli,“ tvrdí farmář.

Se svým týmem obdělává většinu z polí na Českolipsku. Jen menší část je na Mělnicku, kde je jeho původní rodový majetek, a to 40 hektarů, se kterými začal v roce 1991 své podnikání. „Hospodaříme 27 let. Jsme zastánci udržitelného zemědělství. Proto do půdy vracíme organickou složku v podobě hnoje a naše pole klasicky oráme,“ dodává Sixta.

Na polích také střídají plodiny podle osevních postupů. Z obilovin pěstují pšenici, ječmen, oves, dále cukrovou řepu, řepku olejku, kukuřici na píci, mák, hrách a lupinu, brambory a krmnou řepu, lusko-obilné směsky a vojtěšku. Jelikož se zaměřují i na chov dobytka a v malém i koní, veškeré objemné krmivo si vypěstují sami – seno, senáž a siláž. Dále si dokážou zpracovat veškerou slámu coby stelivo.

Jinde, kde slámu drtí a neodvezou z polí, se ve velkém rozšiřují hraboši. „Nemůžeme si na hraboše stěžovat, ostatně v této lokalitě nebývali nikdy extrémně rozšířeni,“ odpovídá Sixta na dotaz k další obecné hrozbě pro zemědělce.

Podle mluvčí Státního zemědělského intervenčního fondu Lenky Rezkové se sklizeň obilovin a řepky v uplynulém týdnu rozšířila do všech krajů. „Příznivý vývoj počasí umožnil intenzivnější pokračování žňových prací. Oproti minulému roku je však i ve čtvrtém sklizňovém týdnu stále znatelný výrazně pomalejší průběh sklizňových prací jak u základních obilovin, tak také u řepky,“ konstatuje Rezková.

Státní zemědělský intervenční fond prostřednictvím regionálních pracovišť v období žňových prací týdně získává, zpracovává a předává Ministerstvu zemědělství ČR přehled o průběhu sklizně základních obilovin a řepky dle jednotlivých krajů.