Zapomenutí andělíčci na konečné zastávce tramvaje v Jablonci nad Nisou odhalili veřejnosti snahu liberecké studentky Terezy Šrytrové pomáhat. Dívka se už nějaký čas různými aktivitami snaží získat peníze pro šestiletou Emu Zouharovou ze Šebetova, která má dětskou mozkovou obrnu a potřebuje specializovanou péči.

Liberecký příběh se začal poodhalovat na přelomu listopadu a prosince letošního roku. Tereza Šrytrová zveřejnila na svých facebookových stránkách žádost o pomoc s pátráním po krabici plné papírových a skleněných figurek andělů, které zapomněla na konečné tramvaje v Jablonci nad Nisou. Mimo jiné zmínila, že peníze utržené jejich prodejem měly jít na pomoc dívce s dětskou mozkovou obrnou. Hledala jejich poctivého nálezce. Během pár dnů měl příspěvek nejenom tisíce zhlédnutí, ale i přes 6000 sdílení.

NEČEKANÁ PODPORA

Andílci se už nenašli, ale našlo se mnoho desítek lidí, kteří Terezu podpořili a zároveň překvapili a současně ji samotnou doslova nakopli k tomu, aby ve své aktivitě pokračovala. „Zájem lidí mě hodně překvapil, ať už osobní i ve zprávách. Zveřejnila jsem transparentní účet Emičky a za ztracené andílky se tam nastřádalo 3000 korun. Dalších 12 tisíc korun jsme už před tím vybrali v libereckých ulicích mezi lidmi i známými,“ popsala Tereza Šrytrová.

Anděly, které vyrobili v Preciose, věnovala společnost studentce znova, a ona je tak před vánočními svátky mohla prodat na vánočních studentských trzích pořádaných Univerzitou Palackého v Olomouci, kde nyní Tereza prvním rokem studuje. A tak na Emiččin účet přibudou další potřebné peníze.

Se získáváním peněz začala Tereza zhruba před rokem, když si se spolužáky ve škole vyzkoušeli, jak je těžké dostat od někoho dvacetikorunu. Povedlo se jim tehdy sesbírat 2000 korun. „Hodně mě oslovila přednáška sportovce Vaška Malinského, který uskutečnil pochod po bývalých hranicích Československa. Smyslem této cesty bylo získat podporu pro potřebné v rámci projektu Cesta za sny,“ říká Tereza.

NAPOPRVÉ TO NEVYŠLO

Za vším stojí ztracení andělíčci.Poprvé tady narazila na příběh Emičky, a tak peníze, které se spolužáky sesbírali, putovaly právě na podporu její rehabilitace. „Chtěla jsem ale víc, třeba zkusit něco podobného jako Vašek, a tak mě napadlo jít k Emičce do Šebetova z Liberce pěšky,“ vypráví studentka. Plán byl jasný: 500 kilometrů, 5 měst: Liberec, Hradec, Pardubice, Olomouc, Brno. „Po 160 kilometrech jsem však cestu vzdala. Měla jsem tak hrozné puchýře, že už jsem nemohla jít dál,“ líčí Tereza.

Nevzdala to ale definitivně a po týdnu vyrazila po stejné trase s kamarádkou, tentokrát na kole, a do cíle dorazila. Tehdy se také poprvé sešla s Emičkou a její mámou. „Předvánoční zkušenost se ztracenými anděly mě popostrčila dopředu. Chci, aby se příběh Emičky dostal víc mezi lidi, aby každý mohl pomoci. V první polovině roku bych ráda uspořádala v Liberci přednášku o naší cestě,“ doplnila Tereza Šrytrová.