Politici rozhodli o novele občanského zákoníku. Oproti původnímu návrhu, který mimo jiné říkal, že zvíře není věc, prošla obsáhlejší definice živého zvířete: „Má zvláštní význam a hodnotu již jako smysly nadaný živý tvor.“

Neměla by tedy nastat situace, která by byla pro zvíře nepříznivá, jak se ochranáři a milovníci zvířat báli. Že by se o ně města a obce nemusely ze zákona postarat či je případně nechat bezdůvodně utratit.

Záleží na přístupu podle rozumu

„Najít psa může trvat i tři čtvrtě roku. I takové případy jsou. Nevím, jak by se někdo tvářil na to, že po dvou měsících mu psa někdo uspal,” vyslovila na sklonku léta své obavy zpěvačka a obhájkyně zvířat Marta Kubišová při návštěvě lučanského útulku Dášenka. Bála se, aby si někteří nevysvětlovali novinky v zákoně po svém.
Dagmar Kubištová, předsedkyně Ligy na ochranu zvířat na Jablonecku a provozovatelka útulku Dášenka v Lučanech je přesvědčena, že zdravý rozum u provozovatelů útulků i představitelů obcí vždy zvítězí.

Jak to vidí v útulku v Dobranově

Do útulku pro opuštěné psy v Dobranově umísťují zvířata nejen z celého Českolipska, ale vozí je sem také ze středočeské Bělé pod Bezdězem nebo Varnsdorfu. O ně se stará spolu s několika málo zaměstnanci majitel Jan Vávra.

„Určitě tuto změnu vítám, myslím si, že se tak více zamezí týrání a pro majitele psů už také bude těžší zvíře vyhodit jen tak na ulici. Naopak si nebude moct někdo psa jen tak vzít k sobě, protože už to nebude věc,“ řekl Jan Vávra.

I když novelu zákona vnímá pozitivně, zároveň upozorňuje, že ani tak nevyřeší veškeré problémy, s nimiž se v útulku potýká takřka denně. Jedná se zejména o případy, kdy je potřeba psa utratit.

„Abych mohl psa z útulku utratit, musím mít povolení veterináře. Navíc můžu psa uspat jen tehdy, pokud je hodně nemocný nebo agresivní. Ale co mám poté dělat s těmi, kteří jsou staří a nikdo si je nevezme? Musím je nechat v útulku pomalu umřít,“ vysvětlil.

Existuje ještě mnoho dalších problémů, které Jana Vávru v útulku trápí. Je mu například líto lidí, kterým se pes pravidelně zabíhá a policisté ho umísťují do útulku. Majitel tak musí opakovaně platit další a další poplatky za pobyt psa v zařízení. Mluvil také o případu, kdy se pes k němu dostal kvůli tomu, že ho majitel týral. Jelikož si ale pro něj páníček přišel, musel mu ho Vávra vrátit, i když věděl, že týrání bude pravděpodobně pokračovat. Všechny tyto problémy by mohla připravovaná novela zákona vyřešit. Zvířata totiž budou pod větší ochranou.

„Nový občanský zákoník je ale jen první krok, všechny problémy určitě nevyřeší. Navíc lidé jsou různí a dokud nebude v zákoně přesně napsáno, jak se má člověk konkrétně zachovat v určité situaci, tak si to lidé stejně udělají po svém,“ doplnil Vávra.

Podle Hany Stránské z Nového Boru je jedině dobře, že je na světě novela „psího zákona“. „Dokud byli psi definováni jako věc, mohl pánovi domácího mazlíčka například vzít exekutor při zabavování majetku. Já bych rozhodně ale svého psa nikdy nedala,“ doplnila Stránská.

Liberecká Archa je zatím zdrženlivá

Jaký bude mít novela občanského zákoníku dopad na chod útulku, si v liberecké Arše zatím netroufají odhadnout. „Zásadní bude, jak se k celé situaci postaví náš zřizovatel, tedy město,“ říká vedoucí útulku Lenka Čápová. Podle jejích slov je velmi nepříjemné rozhodovat o osudu psů a doufá, že k žádným radikálním opatřením nedojde.

„Dosud jsme nic takového neřešili. Peníze, které máme v rozpočtu i dary od sponzorů nám umožňují, že u nás zůstávají psi i kočky mnohem déle, než je stanovena lhůta, po kterou jejich pobyt platí město. Stáří pro nás není důvod k utracení zvířete. Uspáváme pouze psy vážně nemocné,“ vysvětlila Čápová. Momentálně nejdéle v útulku pobývajícím zvířetem je pes, který byl odchycen v roce 2007.

„Letos máme navíc výjimečný rok, protože máme volnou kapacitu a je méně psů i koček. Paradoxně tomu napomohly loňské povodně, kdy jsme nabízeli ztracená zvířata k osvojení a kromě těch z povodní našla nový domov i mnohá další a mezi nimi i celá řada starších zvířat,“ doplnila Čápová.